Tak blízký, přec tak vzdálený

Vyrážíme na tisícero dalekých cest

zřít nekonečné pláně azurových moří

naslouchat ponuré písni starobylých měst

když v posledních paprscích dne nachem hoří

Hnáni lživou představou vysněného kraje

obývaného lidem spokojených tváří

jehož srdce radostný triumf lásky hraje

a jehož duše křišťálem pokory září

A zatím zde bez povšimnutí leží luka

opodál stříbrný rybník a polí lány

němí svědci kdys tak bezstarostného kluka

jenž s nimi zde zanechal i své dětské plány

Stejně mnohé z nás zlákají dálky světa

v srdci však navždy vryta zůstane věta:

Ať se loučíš s Prahou, Brnem nebo Mostem

zde svůj domov máš, jinde budeš jenom hostem