Nesmělost

Zešedla báseň na rtech krásky, když pára se vzedmula

Na poslední chvíli a jen potají

pomalu rozvážně se mi srdce vylilo

Možná mnou tehdy bázeň pohnula

a možná se ve mně jen pýcha vzedmula

ale k čemu jsou planá slova

Smyčcové kvarteto bez houslí smutně stojí

čekajíc zda projede kolem vlak

s úsměvem na rtech skočí na koleje

stačí když múza je zavolá

Oči mi padají a nevím co s nimi

dívám se z okna nic nevida

a pláču

Někdo by mohl mi namítnout

že moudrým předchází slova myšlenky

však není horšího prokletí

než bát se vdechnout myšlence tvar

Zmítaje v hlubinách se tento svár

mění v planoucí hvězdy žár

a byl by to vskutku božský dar

kdyby dvojice soupeřících čar

dala vzniku té správné myšlenky

pak snad bych měl ty pravé instrumenty

abych konečně dosáhl

správného směru

a konečného modu vivendi

---