Pulnoční okno

Je otevřené celý den,

až teď příjemně chladí,

sotva si zapálí tenkou cigaretu.

hledící na zář pouličních víl

opilých půvabem spícího Jara,

s tak směšně malým poprsím.

 

S modrým dýmem šeptá,

jen jedno jméno dívky z malé vesnice,

která si pod zeleným stromem v parku balila podobnou cigaretu,

i když si je téměř jist,

už nikdy neuslyší,

jako v tom starém autobusu.

 

Chuť tabáku připomínala ořechy,

hlína na poli kovově voněla,

bylo to k smíchu,

když chodil po mostě,

co byla půl roku pryč, ještě cítil vůni vanilky,

v tom všem smradu kolem.

 

 

---