Thieri Bibi III

Thieri Bibi vyklepla poslední partyzánku. Zasunula ji do mezery předních zubů a škrtla zapalovačem. Ještě než ohněm políbila tabák cigarety, zadívala se hypnotizovaně do plamene. Je pyromanská vloha spíše vášní, nebo klidnou odevzdaností? nabízela se otázka při pohledu na Thieri Bibi spočívající v narůžovělých tvářích před žhnoucím okem svého zapalovače.

Konečně se uvolila zapálit cigaretu. Vdechla kouř s gustem barové tanečnice, zpola ho nechala plout pokojem. Klouzala očima po šedivých drapériích jak prsty sochaře po plášti knížete, vmýšlela se do dávných postav, snažila se srdce trápit vzpomínkami. Nostalgin, který nasypala po směru tabáku, rychle se spalující, začínal účinkovat.

Zorničky Thieri Bibi se mioticky sevřely. Před světem, před ní samotnou, nic nemohla do ní, nic nemohlo z ní.

Malátně se obrátila ke konvici a zalila tureckou kávu. Ty dva kroky ke stolu byly jak věčnost, ještě že jí dělal na té odyseovské cestě společnost hrnek s kávou. Sedla si a čekala na večer.

A on přišel, luckým náměstím opět proudili jako mravenci k slojím lidé, se sluncepádem ruch ustával. Thieri Bibi vzala do ruky megafon, otevřela okno a pronesla další večerní chvály: Má tvoje prázdný oči a nevzruší ho svět. A neokouzlí vášeň, s níž zaprášený květ se věčně dere vzhůru.

Pokojem už šla hudba pana Michala.