Zkřížené meče kapitola 3.

    U rodinné večeře po pohřbu nikdo nemluvil a Meya vůbec nedorazila. Poté, co služebnictvo opustilo temnou jídelnu osvětlenou jen pár svíčkami, nastalo hrobové ticho přerušované Syntriiným vzlykáním. A podobně probíhaly i následující společné chvíle. 
    Po týdnu je přišel navštívit lord Harrel se svou ženou. Když se dostala řeč k zesnulému otci, Syntria se opět rozplakala. Meya odešla do svého pokoje, hned jak Harrelovi opustili vilu. 
    "Syntrio! Nesmíš takhle brečet! Bůh ví, co si o nás teď budou myslet," podíval se Bren na svou nejmladší sestru.
    "Brene!" napomenul ho Kale.
    "Lorde! Lorde Roswiku! Teď jsem váš pán a vy mne budete poslouchat!" 
    "Možná jsi lord, ale pořád jsi náš bratr! Na to nezapomínej! My nejsme tvý poddaní!" vložila se do toho Lya. Potom vzala vzlykající Syntriu za ruku a odvedla ji nahoru do pokoje. 

    "Protivný jako vždy ale mnohem častěji!" pošeptala Kalovi Lya a zamračila se na Brena, který pohodlně seděl s knihou v ruce v otcově židli. Byl večer a většina svící byla v jídelně zhasnuta. Místnost působila ponuře a s koncem léta v ní bylo chladno. Dvojčata seděla v rohu na lavičce. 
    "Ale je to náš bratr... Teď dokonce lord bratr." zamumlal Kale. 
    "Je mi to jedno! Nebude si dovolovat na Syntriu! Ještě jí nebylo ani sedm." 
    "Otec zemřel! Myslíš, že to má snad snažší než my?" zašeptal tak, aby to jeho starší bratr neslyšel.