jsou to noci

jsou to noci, kdy ty chtivé
žábry naše poleví a dají
průchod lidskosti
jež je přes mělký
den v polospánku
zastrčena v kapse
nevědomé nevědomosti
otroctví, v němž
si naše těla
libují
a naše
duše živoří

hleď historiku
hleď pozemšťaně
z dávných dob!
to, za co tvé
ženy a děti
vydechly
uprostřed
denních her
je nyní zatraceno
jak zfouknutý
pyl nešťastně
narozených
poupat květin

když sníme,
planeta brečí
když sníme
země syčí
když sníme
děti pod
hlavami našich
map spí, spí
lehce, napořád
na věky věků!
v pravidelnosti
v rytmu
jejich posledních
výdechů
je cosi
strojového,
mechanického
cosi nelidského
cosi cizího
druhu našemu

člověk! výkvět
světa, plevel
galaxie, ten
princ dánských břehů
prken Glóbu
a třísek Kolosea
hleďte boží
mikroskopy
hleďte na svá
jablka
svých zahrad
plody vašich
chocholíků, částečky
vaší krve jež zvláčňuje
domorodé záhony
vznešenosti
jež tiskne
krvavý prst
a prázdný prs
na buly vámi darované
hleďte nebesa
jak jsme vystrojeni
přesto savci
tvorové, bosa
chodící
po rozlehlých
pláních
dobrých srdcí
a dětských snů
snů, snů
nás všech
vždyť bez dětství
ztrácíme vypravěče

a bude ticho
a bude štípající led
zmražené hodiny
nad vlákny
hmoty
bude poletovat
Duch Svatý
svatý duch
a slunce zlatem
spolkne první den
pralátku ticha —

ticha Bohů