nedělňátka

šumí listí nedělních obědů

po levici zobákem tam

klove dole na zahradě sám

holub

čerstvý travnatý trs chmýří

 

ve větru se větve smějou od plic

jejich bratři

nemají správnou barvu a cit

zelení prosvítá jim stáří

 

letní dech uspává a vábí

mysl jako šarmantní vládce davů

oči tíhnou, pachuť brambor

a kadeřavé zeleniny

připomíná mládí a nevinnost…

 

ve spánku jako kdyby jeden vstal

ve spánku

bez okovů rozumu

a malomocných starostí

němé tváře bez rtů

komunikují němohrou

bez rukou a nohou

že nejsou

 

ve větvích dvorků

brečí mláďata

sýkorek

a v postýlce

za okny

chechtá se dítě

když dostává

tučný prs

 

sedmý den

odpočívala

a věděla

že je to dobré  —

 

 

nedělňátka

 

---