noční ptáci

lidé jak noční ptáci se ženou

za světly vzdálené záře tabulí

oken chrámů bohatých na pravdu

a rudých tahů svátečních štětců

 

před pohybem uchopí slova svá

před výdechem hledají vzorce

řeka života ale v žilách

nespí, nedýchá a přece usíná

 

kořeny objaly jim lýtka

v zahradě pravdy drží lži

jak liší se jejich zlatý šat

od tuhého kmene stříbra bříz?

 

kde je ten soudce jejich kroků?

bojovník, slunce všech sluncí?

otec, jenž upoutá je ke skále?

důvěrník, který slovem šetří?

 

ne, neukoval slávě pouta

toť jen touha němých tváří

hledajících pravdu v dáli

i když bytí nezná hranic

 

vždyť daroval myslím svobodu

jež pramení na cestě k umění

zítra v jejich činnech jejich svět

dnes ptáci brázdí teplou nocí

 

---