Lavička

         

             "V podstatě balady jsou perverzní."

                                                          

Seděla na zastávce,

dívka, asi tak 17, na uších sluchátka.

Dlouhé vlasy, hnědé oči, letní šaty.

Lavička ani dlouhá, ani krátká

a tlumená hudba zněla na dva metry.

Opatrné kroky vůbec neslyšela. Ani nejisté pohledy

přes spadané vlasy.

Někdo se ostýchavě posadil.

Mladík, 17 asi.

Chvíli si hrál s větrem, potom s nožem.

Skončila skladba, sundala sluchátka.

Vypadal, že je dost nervózní.

Asi po minutě se osmělil,

semkl rty a otočil se k ní.

Slečno, nevadilo by vám, kdybych se tu u vás zabil?

Ne, vůbec. Mně jede stejně za chvíli autobus.

Nasadila sluchátka. Začala skladba.

Tekla krev, tlumená hudba, deadly blues

a tak tam pár minut seděli,

dokud nepřijel autobus.

Pak už jen tekla krev

a na zadním sedadle se vzdalovala sluchátka.

Jedna cesta dlouhá, druhá krátká.

 

 

Příprcek realisty zde:

Zhruba třetina z vás si myslí, že jsem morbid

třetinku jsem vynesl do netušených orbit

a třetina váhá, zda ocení,

že jsem plodil báseň čistě bez sraní a pocení

Inu, nekončí vše dobře, milý bobře

a kdyby jí na lavičce řek jen,

jak je krásná,

byla by šukačka až moc jasná.

---