LABYRINT

A něco nepochopitelného stanulo před mou tváří…

 

Vidím to zřetelně, ale mate to mou mysl

Čas šel dál svou cestou, na mě snad příliš rychle

Zříct se svého bylo snažší

Stále tápající v temnotách

Mají pocit že vidí duši modelovanou

Ale hnízdo je prázdné

 

Smála se až stříkaly jí slzy

Smála se jako horská bystřina a v očích horské býlí

Posvěť mě, pane!

 

Vidím se na dlani své

V něm se vše zrcadlilo

Jediný pohled do černé vody...

 

Pojednou byli všichni milí,

Na hladině vlnky chvíli

 

Stále jsi ukryt v té jedné škebli

Když pokusil jsi se uniknout, cesta byla jedna,

 

Mnoho pražců, jedna Praha!

---