ŘÍJNOVÁ

dávné vzpomínky.. podzim

špatně se mi vysvětluje, proč jsem to napsala v mužském rodě :)

SRNÍ HORA

Vítr teplý, tráva ševelí

Pojď támhle ke skále..podívej se na mě

Vidíš mě skrze vzduch?

Nechytíš mě, nechytíš mě!

 

Dojem na mě udělal její dech

Teplá hruď k chladné skále přitisknutá

..a svah

 

Noci se prodlužují

Vůně laní na straně severní

Vlhké listí v mých dlaních

Kosti zarostlé mechem, lebka stejně tak se hojí

 

Pohlédni sem na ten svah..

Pojď sem kde tenký vzduch!

Vtahuji tě!

 

U RYBNÍKA

Láká mě potopit se více

Nádech mám jen jeden

Počkám na ni u vrby

Na hladině světla tancují

A oheň plápolá do soumraku

Myslím na jeden z rozžhavených uhlíků

Protože mi slova bere

Stále si přeje abych sešlou tvář svou vykoupal

A tiše do jezera vplul

Svíci zapálil v zátoce

Již jsme skoro tu, již jsme skoro tu!

Pohyby vodní hladiny

Oheň a jeho dým

 

Nyní by již do vody nikdo nevstoupil...

 

Hlasy zpívají když ptáci jdou spát

Ozvěna se ještě chvíli vznáší tmou

A ona mizí pod potemnělou hladinou...

 

"MY ARMS YOUR HEARSE" (pokračování Srní hora)

Čeká mě obelisk, vítr mě k němu pohání

A ruka její studená, vede mě podzimním lesem

Míjíme buky ztichlé a naslouchající

Hromadu kamení v trávě

Stíny večerní

Ona mě stále vede, teď již tmou

Hvězd na obloze přibývá

Ovine mě její plášť větrný

Čichá ke mně a vede ke své sluji

Měsíc se nad obzor zdvih

Na světě v čase veškerém

Nikdo netuší můj tajný křik

který se nese rozléhá a mísí s vřískotem lesních duchů

 

Dovedla mě sem, na vrch bez výhledu, pokrytý nocí

Tváří se na všechny světové strany

Vdechuje mě, letím tmou

---