Láskou se nezachráníš

je zvláštní jak láska prorůstá každým kouskem těla 
aby se vzápětí vypařila 
aby nebyla, neexistovala, aby v těle odumřela 

chci stát v mezidomí a vrhat na tebe stín 

smím? 
už se opravdu bojím ticha a tmy 
roztočem v hlavě 
upravené do podoby 
šmouhy 

šumí mi v uších ta tvoje poslední slova lásky 
představ si 
jak teď není teď 
ale teprve včera 
a vrány na živé straně řeky 
krmí se 
zbytkem zimy 
před každým krokem mám střepy 
řežou 
lámou sluneční světlo do ošklivých obrázků 
rozumíš? 

je to jenom pocit 
zkamenět a rozpadnout se v prach 

ztratil jsem barvy 
v mozku mám vajíčka much 
a jejich hlavy 
v dlaních svírám ptačí zob 
býval jsem nezkažený 

už nechci nic poslouchat 
chci mnohem 
mnohem víc 
chci mít tisíckrát nic 
roztočit ozubená kola osudu 
opačným směrem 
než jdou 


už jdou 
a budou nám opět vrtat díry do hlavy