Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tenkrát

14. 09. 2015
4
4
521
Autor
MAJKL65

Je tenkrát
na sklizených polích se stmívá dřív
a voda ještě plyne 
jako první listy 
přilétly tvé dlaně 
a zakryly mi víčka
před větrem a hlínou
jež v podobách prachu 
nedává zapomenout na podzim
pak havran s křídly soumraku
přinesl tmu na perech 
a daleké nebe  
kam každý jinak vstupuje
jak opilý, milováním nebo ve smrti jiné
jen já skrze zhaslou svíci i na bolesti všechny vcházím
jež neliší se vlastně ničím ani věčností
jen krví slov a tichem těl  
a trochu říkám si
však možná, že to co vidím v zrcadlech je jen světlo a my již nejsme
jak vyhaslé hvězdy
a však přesto my považujeme to za podoby 
či za sebe
snad bylo mi jak u lékaře
když tenkrát
jsi položila hlavu na mou hruď
nejen proto, že jsi naslouchala srdci 
ale že studila jsi jako fonendoskop 
tvářemi od větru a slunce
i rty, jimiž mne zhasínáš
a já nevěděl, zda miluješ či ze strachu 
o všednost a věci 
smím tě nemít jako stín 

 


4 názory

LILINKA
17. 09. 2015
Dát tip

Krásně poetická vzpomínka .... snad chtěla bych bíti tou dámou a šepotem zahnat tvé obavy .... 


mě se líbí.....moc...*/***


chtěl jsem napsat, že se to příjemně ubírá k překvapivému konci, sice se to příjemně ubírá, ale konečné překvapení se žel nekoná, oceňuji velice příjemné metaforické uvažování (sice není neotřelé, ale líbí se mi), na druhou stranu na mne text působí moc monoliticky, ale je to asi  tím, že text je takový 


Háber
14. 09. 2015
Dát tip
***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru