Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seneúspěšné seznámení
Autor
vitae
Díval se na ní laskavýma očima. Usrkával horkou kávu a neustále jí pozoroval. Snažil se přijít na to, co se jí momentálně odehrává v hlavě. Ze svého výrazu na sobě nedala nic znát. Mohla myslet na cokoliv. On však toužil, aby se zajímala jenom o něj. Snažil se upoutat její pozornost lehkým úsměvem. To se mu nedařilo. Pozorovala totiž okolí kavárny a jeho přítomnost vůbec nevnímala. Možná kdyby jí oslovil, představil se nebo jinak navázal konverzaci, dokázal by zaujmout její pozornost. Místo toho tam seděl se šálkem v ruce a nedokázal ze sebe vyloudit ani hlásku. Tolik si přál, aby se mu věnovala nebo si všimla, že je tam. Ale ona mu nedávala nejmenší naději. Několikrát se nadechl s tím, že už konečně něco řekne. Vždy to byl jen marný pokus. Hrdlo se mu zaseklo a on to prostě nedokázal. Hlasitě si odkašlal a doufal, že se na něj alespoň podívá. Ani tento pokus se mu nezdařil. Stále jen tupě zírala na lidi v kavárně. Kávu měl již skoro dopitou a proto ji pil po malých doušcích, aby mu vystačila ještě na pár minut a on mohl nerušeně pozorovat svojí vyvolenou.
Náhle se podívala na hodinky na své pravici. V tom okamžiku si pomyslel, že už chce odejít. V duchu jí prosil, aby ještě nikam neodcházela. Ona se ale nikam nechystala. Vzala si nápojový lístek a podrobně si ho pročítala. Po chvilce ho odložila a odsunula dál od sebe. Zde vycítil svojí šanci a po lístku se natáhl. Držel ho v ruce a dělal, že ho čte, i když si zatím nic objednat nechtěl. Jedním okem jí stále sledoval. Domníval se, že právě teď na něj upře svůj pohled. K jeho smůle se tak nestalo. Právě se hrabala v kabelce, ze které zanedlouho vytáhla rtěnku. Svůdně si s ní natřela rty a ty pak ještě několikrát promnula. Při pohledu na její nově namalovanou pusu se mu rozbušilo srdce a tolik jí chtěl políbit. Byl však velice nesmělý a stydlivý na to, aby se s ní začal bavit.
Jakmile vstala od stolu, byl si téměř jist, že odchází. V hlavě přemýšlel o tom, jaký je hlupák, jestliže promarnil takovouto šanci s někým se seznámit. Popadla kabelku a kabát a odkráčela na toaletu. Nesmírně se mu ulevilo. Využil její nepřítomnosti a šel si k baru objednat další kávu. Posadil se s ní zpátky ke svému stolu a netrpělivě vyčkával jejího příchodu. Vrátila se za malou chviličku. Zastavila se ještě u servírky a poprosila jí o čaj. Usedala zpět na svou židli, a když si dávala nohu přes nohu, nechtěně ho pod stolem kopla. Podívala se na něj a nevinným úsměvem mu vyjádřila omluvu. Byl celý bez sebe. Na tohle celou tu dobu čekal a najednou se mu to vyplnilo. Už už se jí chystal oslovit, ale zahlédl, jak někomu mává. Otočil tedy svojí hlavu a spatřil neméně krásnou dívku kráčející k nim. Dámy se mile pozdravily a políbily. Nebyl to ale polibek dvou kamarádek. Teprve teď mu došlo, proč ho celou tu dobu ignorovala.
6 názorů
I na banální téma, jako je (aspoň z počátečního zdání) toto, se dá napsat zajímavá povídka. V případě tohohle textu by ovšem bylo třeba ještě několika kol úprav, směřujících k "učesání" některých formulací (...Ze svého výrazu na sobě nedala nic znát...), eliminaci opakování téhož jinými slovy nebo redukci nadbytečných zájmen.
Nazdar, vítej na Písmáku! I když Janina a Prosecký mají pravdu, dám tvému počinu tip, ať tě to povzbudí... (on vlastně ani ten název není příliš originální) Takže, jak to říkal Lenin: Učit se, učit se... /*