PANÍ SLOV

Smích mi zmrz’ na vykázaném místě když paní slov - má úcta - sebejistě do dveří mých dnů se vtiskla konec hraní čas zpych dech snů teď ustal bez vyzvání a klec svou mám a nohy-ruce-klečí než řek’ bys švec jenom tak, mezi řečí hned radost hned pláč a láska, bič, a láska má hrdost má plyš tak jemnou, že až praská své švy si drží a ruce nerozhodí a slyší já vím tak už to prostě chodí

---