První tma

"Je tu někdo?"
Tma není sama. Je tu někdo.
"Halóó?"
Musím se vzpamatovat.
"Ano?" Hlas zní divně. Nikdy jsem nemyslel, že můj hlas divně. Myslel jsem, že zním víc jako já.
Hlasité oddechnutí.
"Kde jste?"
"Tady. Vždycky jsem tu byl." Ne vždy.
"Jste tu sám?"
"Ne. Jsi tu ty."  Jsem sám napořád a na vždy.
Ticho.
"Proč tu jsi?" Pro mojí spásu. Pro můj konec?
"Jsem tu za tebou."
"A kdo?" Nikdo tu nikdy nebyl.
"Nikdo."
"Nikdy jsi tu nebyl."
"Proto tu jsem."
"Jsem unavený." Zním divně, ale on více. Potřebuji čas.
"Myslel jsem, že ho máš hodně."
Jsem unavený
"Omlouvám se."
"Děkuju."

Ticho. Ticho a tma.