Zálesákova pomsta

    Na krajinu se snesl soumrak.
    U ohně seděli tři mužové, dva z nich byli zeměměřiči. Noc je zastihla dvacet mil od základního tábora. Rozhodli se přenocovat. Nejmladší z nich opékal na rožni maso. Druhý zeměměřič spolu s traperem beze slov hleděli do ohně. Zálesák byl zkušený muž středního věku přidělený ke skupině kvůli bezpečnosti.
        Rozhlédl se po ostatních a když viděl že se nikdo nechystá promluvit, začal vyprávět:
    ,,Povím vám příběh, který jsem slyšel a který se stal. Není to dávno, sotva desetiletí. V úrodné dolině na hranici indiánské rezervace žil zálesák. Znal spoustu věcí o přírodě, měl ženu, dvě děti a kdesi v horách naleziště zlata. Vedl spokojený život.
    Jednoho hnusného dne se zase vrátil z lovu.
    Vešel do srubu. Už ve dveřích ho vítala jeho žena s vyděšeným výrazem ve tváři. V ruce držela popsaný list papíru.
    ,,Tohle jsem ráno našla přibité na dveřích’’ řekla.
    Vzal jí papír z ruky. Stálo na něm, že prý má prozradit polohu naleziště, jinak bude litovat a tak dál. Podpis byl sice sotva čitelný, ale ty klikyháky by zálesák poznal ještě i jako zapomnětlivý staroch.
    Dopisem rozdělal oheň v krbu, výhružky nebral vážně.
    Uběhl týden.
    Jednoho hnusného dne se vracel z lovu a už tmavý kouř vycházející z jeho domovského údolí mu napověděl, že ne úplně všechno je v pořádku. Když stanul na vrcholu kopce, srub zrovna dohoříval. Na cestu k bývalému domovu skrze slzy sotva viděl. Mezi doutnajícími trámy našel tři ohořelá těla. Celý jeho dosavadní svět se zhroutil.
    Hnaný hněvem a výčitkami svědomí, že vyměnil naleziště zlata za rodinu, udělal to jediné co mu zbývalo. Pohřbil ženu a děti a vydal se po vrahových stopách.
        Dostihl ho v malé osadě na úpatí Skalistých hor. Viděl jeho koně, kterého znal již z dřívějška, stát přivázaného u sallonu. Vešel dovnitř a vyzval vraha na souboj. Ten souhlasil pod podmínkou, že on sám určí způsob souboje. Zálesák přistoupil na podmínku. Dohodli se.
    Navečer, po setmění, toho dne se celá osada shromáždila k nevšední události. Takový souboj si nikdo nemohl nechat ujít. Do bývalé věznice byli zavřeni dva muži. Každý z obou dostal revolver se šesti náboji. Nic víc. Dveře byly zamčeny, oni ponecháni v naprosté tmě. Čumilové se pomalu rozcházeli, rozhodnuti vrátit se ráno, aby se dozvěděli, jak souboj dopadl.
    Ve vězení se zálesák a vrah usadili každý v jiném rohu. Jejich oči si nemohly přivyknout na tmu, museli se spolehnout jen na sluch. Dlouho se nic nedělo, soupeři vyčkávali.
    Zálesák potichu, aby nezpůsobil sebemenší hluk vytáhl z kapsy hrst kamínků, které si nasbíral už předtím a hodil je do sousedního rohu.V duchu viděl, jak vrah zajásal, že se jeho protivník pohnul a tím prozradil svoji polohu soupeři.
    Ozvalo se klapnutí, to vrah odjistil revolver. To snad ani není možné, že by mi skočil na tak primitivní trik, pomyslel si zálesák. Třeskl výstřel a za ním další, poté ještě čtyři. Zločinec vystřílel celý zásobník do prázdna. Tmou zněly kroky, to se vrah šel přesvědčit, jestli je jeho soupeř mrtvý. Počínal si naprosto bezstarostně, myslel, že nepřítel je po jeho salvě děravý jako řešeto.
    Zálesák trpělivě čekal.
    Ozvalo se zaklení. Jadrné a hlasité. Vrah pochopil. Byl naprosto bezmocný, mohl jen čekat, až ze tmy přiletí kulka. Zločinci stékaly po tváři kapky potu a slzy beznaděje. Ubíhaly minuty. Zálesák si vychutnával chvíle pomsty a vrah se mezitím psychicky hroutil.
    ,,Tak už mě zastřel, parchante!’’ vykřikl. Povolily mu nervy. Vyřval ze sebe spoustu nadávek, pak už jen chroptěl nesrozumitelné věty. Strachem a úzkostí se zhroutil.
    Ozvalo se tiché klapnutí. Zálesák odjistil revolver a rozhodl se dokončit to, za čím se tak dlouho hnal.
    
    Ráno, za přítomnosti velké části osady byla otevřena místnost věznice, v níž se souboj odehrál. Vyšel zálesák, v ruce vítězoslavně držel kulku rudohnědou od zaschlé krve. Pomstil se a snad se konečně přestal ptát co kdyby tehdá to naleziště…’’ Traperovi se ve tváři zračilo dojetí. ,,Ale dost sentimentalit a spát. Ráno vstáváme do tmy. Beru první hlídku’’ prohlásil.
    Dojedli opečené maso a zeměměřiči se zabalili do dek. Za chvíli se nocí neslo spokojené chrápání.
    Traper seděl zamyšleně u ohně, hleděl do plamenů a ještě dlouho křečovitě svíral nahnědlou kulku.