Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Který

08. 10. 2015
3
6
639
Autor
MAJKL65

Jak uvnitř obrazu jsme jednou z barev  
šedivou jak stesky pod očima
to světlo přichází odněkud stále 
v závěji postele je bílá zima.

Chce se mi vzpomenout na život příští
právě teď spočítat zrníčka písků
když se rty ve slova pomalu tříští
a srdce plechové mít na řetízku.

Je právě podzimu vteřina chvíle
zbité jsou kaštany na holou kůru
a tváře ve tvářích jsou smutkem shnilé
i vítr za ptáky odletěl vzhůru.

Na břehu deště jsem tělo mám stínů
ze stromů práší se na zemi listí
odlétlo do nebe hvězd ráno v klínu
který jen astronom bude z nich čísti.      


6 názorů

Fouraix
11. 10. 2015
Dát tip
stejně jako povětšinou nadutý miroslawek :)

Miroslawek
10. 10. 2015
Dát tip

Problém textu bych ani neviděl v určité topornosti při výstavbě verše, jako spíše v tom, že ony stavby jsou povětšinou duté a při pokusu styk s okolím prasknou...


moc pěkná...*/***


Fouraix
09. 10. 2015
Dát tip
ja. tippau

Gora
08. 10. 2015
Dát tip

A tváře ve tvářích jsou smutkem shnilé....tip!


sepiolite
08. 10. 2015
Dát tip

třetí sloka se mi líbí moc, ne formou, ale obrazem...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru