Který

Jak uvnitř obrazu jsme jednou z barev  
šedivou jak stesky pod očima
to světlo přichází odněkud stále 
v závěji postele je bílá zima.

Chce se mi vzpomenout na život příští
právě teď spočítat zrníčka písků
když se rty ve slova pomalu tříští
a srdce plechové mít na řetízku.

Je právě podzimu vteřina chvíle
zbité jsou kaštany na holou kůru
a tváře ve tvářích jsou smutkem shnilé
i vítr za ptáky odletěl vzhůru.

Na břehu deště jsem tělo mám stínů
ze stromů práší se na zemi listí
odlétlo do nebe hvězd ráno v klínu
který jen astronom bude z nich čísti.