Noční pradleny

Tato báseň je stará více než 33 let, napsal jsem ji tedy ve svých 15 letech jako jednu z vůbec prvních. Právě z toho důvodu ji nelze než označit za raritu.

Když cesta dlouhá černou tmou tě vede

stepí, kde měsíc řeže noční tmu,

kde na útesy holé dopadá světlo bledé

jen těžko unikneš osudu hroznému

 

Když loučí poslední mizí západu záře,

tak dole u řeky, u plochých kamenů

tam spatříš je, ty ženy bez tváře

jak perou rubáše ve světle plamenů

 

Když noční temnotou zazní plácaček zvuk

a dole u řeky se prádla zabělají

nižádný člověk nevydržel těch muk,

když rubáš ždímat má prsty, jenž zesinají

 

když cesta nocí se znenáhla naskytne

strach těžký na tebe zvolna se přiklopí

a když tvůj kůň poprvé klopýtne,

tehdy tě brzy už ženy ty obklopí.

---