bez pnutí

 

V návalu svobody procházel klecí a 

vyzván mřížemi prošel užívat života.

 

Život se mu napsal bez Boha,

Ten už dávno sebe nevtisknul,

on vlastně věřil, spíše doufal, že bez Bohů.

Díky tomu propadl personifikační schizofrenii.

Tolik smyšlených, neznámých podob měla jeho tvář?

 

A bylo věřeno, zástěrka pokrytců.

Všude kolem bylo věřeno, všude.

 

Žaludky produkovaly myšlenky,

nutný proces pro bezduchou oporu,

rostly a plánovaly zítřky, malovaly kyselinou.

Nitrožilně přijmul luxus a blahobyt,

duše byla už jen v chodidlech.

Při každém došlápnutí byla už neplanoucí.

Degradována v roštech a dlažbách.

V  chodu do ničeho.  

 

---