občas mi na hlavu mou skočí anděl

občas mi na hlavu mou skočí anděl
dívčích a malebných forem, se ví
a připomíná hladké včerejšky
v jeskyni plodné na touhu a cit

promnu si oči, vyndám kameny a plak
z těch luceren, jež tříští světlo pravdy
přetiše slabikami pochovám jej
ten zvířecí sval, relikvii svou 
jež mlčky dnes už ve tmě chodívá
marnivě v loukách hledá světlé copy
či hnědé, černé, nebo karmínové
vždyť kůže těhle tvorů hřeje stejně

prý snad jsem zbohatl, i bez magie
co ale trávník, listí, co ty ví?
jen mají samy sebe, sdílí dech —
tu druhou svíci, v koutě sepranou