Vstupenka do pekla

~Kapitán Oert se ve své sedačce protáhl, sklapnul notes s poznámkami a mapu rozloženou na kolenou složil a zasunul do své taktické vesty. Pohledem zkontroloval řidiče sedícího v sedačce vlevo a chvíli zamyšleně pozoroval dlouhou šňůru nákladních vozidel naložených materiálem před sebou.  Dvacítka vozidel, z nichž se jen několik dalo počítat k moderním typům chráněných pancířem a výkonným zbraňovým systémem, se drápala kopcovitým terénem po čemsi, co se za cestu dalo považovat pouze s patřičnou dávkou optimismu. Nebo humoru.
Úsek, který překonávali, vedl svahem a nedával žádnému z vozidel příliš možností volně manévrovat. Tlačil je čas, už před hodinou měl hlásit dosažení koordinačního bodu na okraji náhorní plošiny, ke které se ubíral jeho logistický konvoj. Kapitán znechuceně zavrtěl hlavou. „Zasraný letectvo,“ ulevil si a hmátl po vysílačce. Konvoj nedostal prioritu a přidělené letecké úsilí, které hodlal využít pro průzkum a pokrytí, bylo ještě před zahájením přesunu převeleno jinam. Teď musel spoléhat pouze na přivelenou mechanizovanou četu posílenou dvěma lehkými tanky. Dvě obrněná bojová vozidla pěchoty vyčleněná jako čelní hlídka se pohybovala pár stovek metrů před čelem proudu a prováděla průzkum. Na čele proudu ponechal vozidlo velitele mechanizované čety s jedním tankem, zbývající vozidlo a tank zařadil na konec sestavy. Sám si vybral pozici na středu konvoje, odkud měl nejlepší přehled o situaci.
Bez leteckého krytí byli pomalí a nemotorní, konvoj musel proto často zpomalovat. Čelní hlídka potřebovala na propátrání nebezpečných úseků čas. A kapitán Oert jim ho dopřával. Nepatřil k těm, kteří stavěli svou kariéru nad životy svých podřízených. Uchopil sluchátko vysílačky a vyvolal velitele mechanizované čety. Poručík potvrdil příjem. „Tango 20, zde Delta 2, rizikový terén, zvedám UAV, přeberte si ho.“ Tlačítkem na svém velitelském panelu aktivoval drona a potvrdil odeslání kódů na adresu velitele mechanizované čety. Na střeše kabiny kapitánova vozidla se odklopil plechový překryt průzkumného modulu, malý čtyř-motorový bezpilotní prostředek protočil rotory a se zabzučením se vznesl do výšky. 
Kapitán zamyšleně sledoval horský masiv před sebou a prsty si mimoděk pohrával se psí známkou, která mu visela na krku. Chladivý kousek ocele s modro-černým logem úderného pluku těžké pěchoty a stilet v botě bylo pojítko mezi ním a jeho dosavadním životem, který mu ve srovnání s místní realitou již připadal jako jakýsi přelud, spíše sen než skutečnost. Přesunul pohled na taktický panel a zkontroloval ikony stavu jednotlivých vozidel. Zatím všechny v zelené. V duchu si už po několikáté pogratuloval ke svému novému zařazení. Mohlo být hůř. Stačilo málo a skončil by přímo v prvosledových jednotkách. Ne, že by se tomu chtěl vyhnout, ale náhlé zahájení vojenských operací jednotkami Asijské Unie způsobilo v týlu těchto expedičních sil pozoruhodný chaos. Předchozí hodnost a služební záznam mu podle podmínek kontraktu měly zajišťovat hodnostní ekvivalent kapitána expedičních sil Asijské Unie, jako vojenský poradce měl mít na starost přípravu a výcvik důstojníků pěchoty. Jenomže situace se radikálně změnila. Jednotky, kde se měl angažovat jako poradce, byly k jeho velkému překvapení nasazeny v Severní poušti ještě před jeho příjezdem.
Změnu zařazení s patřičnými rozkazy obdržel krátce po vysazení na kosmodromu a další týden mu trvalo, než se sérií pozemních transportů konečně dostal na nové místo určení. Musel sice zkousnout přidělení k logistice, ale aspoň zůstal pohromadě s dalšími žoldnéři. Logistiku odjakživa nenáviděl, ale uspěchané nasazení v prvním sledu bez potřebných jazykových znalostí zavánělo průšvihem. Problémů s komunikací a překladem měli přímo nad hlavu i tak. Styčných důstojníků bylo málo, anglicky mluvili mizerně a akustické překladače čínštinu nezvládaly. Když si představil, co by ho čekalo za blázinec, kdyby vše klaplo podle plánu, celý se otřásl.

XXX

Nákladem naložené vozidla vířily oblaka jemného prachu, který halil celý konvoj do šedivého závoje a usazoval se ve vrstvách na všech možných výstupcích a ploškách, kde se jen mohl udržet. Členité siluety vozidlových střeleckých věží a zbraňových stanic se střídavě vynořovaly a mizely v této scenerii podle toho, jak se jednotlivá vozidla nakláněla při průjezdu přes prolákliny a synchronizovaně si přerozdělovaly své palebné sektory. Těžká nákladní vozidla měla již svá lepší léta za sebou. Na Zemi platil tento typ za zastaralý a málo chráněný, v koloniích však mohl ještě odvést mnoho práce. Lehce pancéřová kabina pro čtyřčlennou osádku se střeleckou věží pro střelce z lafetovaného kulometu zabírala přední část vozidel, za ní pak u většiny následoval ložný prostor pro kontejner či nákladní prostor s postranicemi pro paletovaný materiál. Jen čtyři vozidla, která se odlišovala nejen tvarem a velikostí, ale i třídou balistické odolnosti a zbraňovým systémem, se daly považovat za moderní.  Ty se svým vzhledem připomínaly spíše kolový obrněný transportér doplněný o ložnou plochu. Kapitán Oert si jeden přivlastnil a zbývající tři přidělil velitelům transportních čet.
Tlumené vrčení motoru přerušilo zapípání na velitelském panelu. Kapitán Oert přijal hlášení a rozbalil ikonu, používanou operátorem radiotechnického průzkumu sedícího ve vozidle jednoho z velitelů čet.
„Zachycen signál, pane, vzdálenost a směr nelze určit, pravděpodobně stíněný.“
„Nedokážete zjistit víc?“ zavrčel nespokojeně kapitán.
„Negativní! Signál rozostřený, kmitočet a síla kolísá. Zřejmě maskovací hardware. Nedá se zaměřit a ani určit počet zdrojů signálu.“ zazněla věcná odpověď.
„Radar?“ vystřelil úsečně.
„Negativní pane. V okruhu 5 kilometrů žádný pohyb. Infra a termo čistý.“
Kapitán na chvíli strnul, vrásky na čele vystoupily a prsty se hbitě rozběhly po taktickém panelu. Jednou z jeho předností byla rychlost, se kterou se dokázal rozhodovat a na rozdíl ostatních netrpěl nebezpečným zlozvykem si získané střípky mozaiky informací upravovat a vykládat tak, aby zapadaly do pouhých předpokladů. Pohybovali se sice ve vlastním týlu až za druhosledovými jednotkami, ale nehodlal se nechat ukolébat falešným pocitem bezpečí. Poslední úsek, kde se může něco posrat, blesklo mu hlavou.
„Pane, další signál,“ zaznělo z reproduktoru.
V zátylku ho svědilo a naskočila husí kůže. Hrozbu přímo cítil. Na velitelském okruhu odeslal upravený datový balík s rozkazy pro velitele transportních čet a přešel na výstražný okruh, na kterém oběžníkovým signálem vyhlásil červený pohotovostní stupeň. Věžové stanice vozidel automaticky vysunuly senzory protivzdušného a pozemního průzkumu a přešly do aktivního módu. Podstatnou část ze tří set kilometrů překonali bez využití těchto výkonných aparatur, pouze v pasivním režimu, ale teď neměl na výběr. Jestli tu někdo čeká, tak mu na senzorech musíme svítit jako vánoční stromeček, pomyslel si ponuře. Co už.  C'est la guerre!

XXX

Vozidla zrychlovala, jak jim to jen těžký terén a stoupání dovolovalo. Kapitán Oert sjel pohledem na operátora zbraňové stanice, jak zápasí s ovladači zbraní a zároveň se pokouší udržet v sedačce, a sám si přitáhl bezpečnostní pásy. Jemu osobně bylo jedno, jak s ním auto mlátí na nerovnostech, bylo mu jedno, jestli se náklad rozmlátí na kusy.  To teď nebylo důležité. Vyvolal na displeji velitelského panelu situační mapu, klepl na ikonu velitele mechanizované čety a rozbalil ikony jeho podřízených prvků. Dalším klepnutím na ikonu UAV si otevřel okno pro data z optických čidel sondy a převzal její řízení. Sonda reagovala podle toho, jak kapitán pohyboval ovladačem a obraz si posouval tak, aby pokryl co největší část terénu. Na taktické datové síti se spojil s velitelem mechanizované čety chránící konvoj a odeslal mu nové dispozice. Odeslal i druhou část zprávy se situačním zákresem na mapovém podkladu, ale potvrzení už nedostal. Nahmátl sluchátko vysílačky, vyvolal příslušný volací znak, ale jeho slova zanikla v hlasitém zašumění. Kapitán uvolnil a znovu promáčkl tlačítko vysílačky, ale šum linoucí se z reproduktoru hlasitého výstupu i ze sluchátek vysílaček neustával. Obraz přenášený z UAV na jeho taktický displej se náhle zasekl a rozpadl na barevné čtverečky.
„Do hajzlu,“ zavrčel a zkontroloval sílu signálu na diagramu spojovací sítě. Širokopásmové rušení znemožnilo jakoukoliv komunikaci s ostatními vozidly. „Máš něco?“ zařval na operátora a přehlušil kakofonii zvuků útočících na jeho ušní bubínky.
„Negativní!“
Akustická výstraha přehledového radaru náhle pronikavě zavřeštěla a červená poplachová začala divoce blikat. Na obrazovce radaru se vyrojil shluk červených rychle se pohybujících bodů. „Devátá hodina, 400 metrů, blíží se!“ udal podle radaru cíl operátorovi, který se již natáčel do ohroženého směru zbraňovou stanici.
„300 metrů!“
 „Co to sakra je?“
“Roj! Roj ve formaci! Střílej!“ zařval na střelce.
Svazek hlavní lafetovaný na střeše vozidla se natočil k cíli a s hučením se roztočil kolem své osy. Vozidlo roztřásla dávka z gatlingu a vzduchem zavířilo mračno stopovek.
 „200 metrů,“ dopřesnil operátor a pokračoval v palbě. UAV nalétávaly v široké formaci v přízemní výšce zpoza výšiny vlevo. Desítky strojů se v několika řadách za sebou vlnily a kopírovaly terén.  Záhy se přidaly  lafetované zbraně dalších vozidel konvoje. Střely vyrývaly v zemi mezi nalétajícími stroji fontány prachu a hlíny. Kapitán zbledl.  Bylo jasné, co přijde. Roj autonomních UAV vybavených silnými náložemi byl cosi jako skupina létajících min s prvky kolektivní rojové inteligence. Zabijáci nadupaní moderní elektronikou a taktickým softwarem útočící minimálně ve dvojicích. Už to několikrát zažil. Jenže za úplně jiných podmínek a úplně jinde. A pokaždé to stálo za hovno. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se na této polozapomenuté planetě setká s tak drahou a nebezpečnou technologií. Vybavil si zpravodajský briefing, kdy rozebíral se zpravodajským důstojníkem hrozby a rizika při přesunu. Kdyby věděl, co ho čeká, nikdy by tento úkol za daných podmínek nepřijal.
 „MWE! Přejdi na eM Wé Éčko!“ zavelel kapitán operátorovi. Ten na nic nečekal a přehmátl na příslušný ovladač. Mikrovlnný emitor uložený v kulovém pouzdře nad svazkem gatlingu zavrčel a dávka záření určená nalétávajícím okřídleným zabijáků vykousla díru v jejich formaci. Několik strojů se zřítilo a roztříštilo o kamenitý povrch. Druhé zavrčení usmažilo řídící elektroniku další skupince útočících autonomních UAV.
„100 metrů!“
Šumění v reproduktorech neustávalo.
  „Zapnout automatickou obranu!“ zavelel střelci, který stiskem tlačítka zbraň předal počítači. Útočící UAV zrušila formaci, rozdělila se na malé kooperující skupinky a za divokého manévrování se jako vosy vrhly na vozidla konvoje. Emitor kapitánova vozidla sebou trhavě cukal a plival svou smrtonosnou energii podle bleskových výpočtů počítače, který zpracovával data z vozidlového radaru. Zvenčí se ozval výbuch. V rychlém sledu další dva. Nad jejich vozidlem proletělo po klesající křivce jedno z UAV a v plné rychlosti zasáhlo záď pancéřovaného náklaďáku jedoucího před nimi. Vozidlo zmizelo v ohnivém záblesku a oblaku dýmu a prachu. Kusy železa se rozlétly do okolí a některé zabubnovaly o pancíř krytu kabiny a neprůstřelné čelní sklo, za kterým seděl kapitán Oert. Ten na velitelském panelu odklopil krytku a odpálil sadu dýmových granátů, rozmístěných na pancíři vozidla. Granáty plněné fosforem s pufnutím opustily odpalovací zařízení a v rychlém sledu explodovaly ve vzduchu těsně nad vozidlem. Mračno hustého bílého dýmu z hořících částic fosforu létajících do všech stran zakrylo jedoucí vozidlo i okolní terén. Na palubních senzorech nastavil termo filtr a zaměřil optiku na část konvoje před i za jeho vozidlem. Transportní vozidla zachycená na záznamu termokamerou se díky rozdílné teplotě odlišovala od svého okolí nápadně světlou barvou, stejně i tak i přelétající UAV .
Pohled na záznam z termokamer ho příliš nepovzbudil.  Konvoj sice pokračoval v jízdě, vozidla kličkovala a kryla se dýmovou clonou, ale několik znehybněných vozidel již hořelo plamenem. Hlavně zbraňových stanic a mikrovlnných emitorů vířily v divokém tanci a chrlily střely a zášlehy energie na poletující UAV ověšené náložemi. Starší vozidla vybavená pouze shora otevřenou věží s kulometem byla obzvláště zranitelná. Jedno z UAV nalétlo čelně na jedno takové vozidlo jedoucí přímo za Oertovým obrněncem. Střelec ve věži proti němu stačil otočit kulomet a vypálit krátkou dávku, to ale na poslední chvíli změnilo směr a stočilo se stranou. Zezadu se vynořilo druhé, zhoupnutím po parabole prudce nelétlo přímo proti střelcově věži, kde explodovalo. Kusy věže a cáry střelce se rozlétly do okolí. Vozidlo zpomalilo, první UAV dokončilo oblet a při novém obletu znovu nalétlo proti kabině. Kumulativní nálož probila pancéřové sklo i ocelové žaluzie a žhavý kov a úlomky pancíře ve vysoké rychlosti rozervaly řidiče na kusy. Ostatní členy osádky v uzavřeném prostoru zabila prudká změna tlaku a kabina se vzňala. Kapitán Oert zbledl. Zahlédl další náklaďák, který inkasoval zásah z obou stran kabiny současně. Jinému, které muselo po zásahu nápravy nuceně zastavit, jedno z UAV přistálo přímo na střeše, kde okamžitě odpálilo nesenou kumulativní nálož.
Jak se pohybovali, dým začal řídnout. Kapitán Oert přešel z terma na denní filtr. Kolem kabiny se něco mihlo.
„Nezastavovat, jeď kurva, jeď!“ řval na řidiče.
Ten ještě zrychlil a prokličkoval kolem poškozeného náklaďáku před sebou, který po předchozím zásahu ztrácel rychlost. Něco se mihlo vzduchem a objížděným náklaďákem otřásl silný výbuch. Černým dýmem probleskl ohnivý jazyk a celé vozidlo vzplálo. Kapitán užasle sledoval otvírající se dveře kabiny a plameny šlehající zevnitř.  Z průlezu se vyplazila zmítající se postava obalená plameny. Na zemi se křečovitě zkroutila a znehybněla. Míjel další zničený truck, za kterým se kryla tříčlenná skupinka pěšáků, pálících po UAV z ručních zbraní.
„Zpomal! Nabereme je. Otevři prostor roje!“ zavelel kapitán Oert řidiči. Odpásal se, hmátl po své zbrani a nakročil k boční rampě, která se se bzučením sklápěla. Seskočil a se zakleknutím posadil zbraň do ramene a odjistil. Zařval na pěšáky, posunkem ruky si je přivolal a přes mířidla zbraně sledoval prostor kolem nich. Pěšáci pochopili a jeden po druhém přeběhli kolem něho na rampu a zmizeli v útrobách vozidla. Mikrovlnný emitor dva metry nad kapitánovou hlavou zavrčel a UAV se zřítilo do prachu pár kroků od něj. Kapitán naběhl zpět do vozidla a opět se připoutal.
„Pokračuj!“ instruoval řidiče, který povel ocenil patřičným dupnutím na plynový pedál. Kola zahrabala, vozidlo sebou trhlo a drápalo se dál. U dalšího náklaďáku nebylo koho zachraňovat.  Oertovo vozidlo se vymotalo z dýmu, zakličkovalo mezi dalšími troskami a kousek dál vpředu kapitán rozpoznal bojové vozidla pěchoty s ošklivou roztřepenou dírou na věži, přetrženým pásem a pozotvíranými příklopy. Na zemi kolem něj se válel zakrvácený použitý zdravotnický materiál, vystřílené nábojnice a kusy výstroje. Pak si všimnul trosek několika zničených UAV a černých fleků spečené horniny kolem nich. „Tank!“ došlo mu. Rozhlédl se po okolí a snažil se registrovat stopy pásů.
„Támhle,“ ukázal řidiči směrem ke skalní vyvýšenině, kde rozeznával charakteristickou siluetu. Zaměřil optiku a na displeji si přiblížil pozorovanou oblast. Tank natočil věž směrem k nim a na jeho povrchu se cosi zablesklo.  Vzápětí znovu. Věž se pootočila a záblesk se opakoval do jiného směru. Pálí laserem, došlo mu. Tanky třídy Mianheng byly vybaveny kromě 125 mm kanónu i silným palubním generátorem energie a výkonným 100kW laserem na obranu proti útokům ze vzduchu. Na rozdíl od ostatních vozidel v konvoji.
  Když dojeli blíž, rozeznal ožehnutá místa na jeho pancíři, zohýbané a poškozené nástavby věže. Tank utrpěl své, ale stále byl bojeschopný. Pár desítek metrů za ním zaregistroval dvě bojová vozidla pěchoty tvořící s tankem v čele klínovou formaci. Na věžích rozeznal praporky, což mu napovědělo, jak se velitelé těchto obrněnců vypořádali s nepřátelským rušením. Ještě dál, za linií bojových vozidel zahlédl v kruhové sestavě několik náklaďáků, kterým se podařilo uniknout. Mezi nimi hlouček postav a několik těl na nosítkách. Uznale pokýval hlavou. Kurevsky dobrá práce. Oba obrněnce se musely po zničení velitelského vozidla jejich čety samostatně vrátit, zkoordinovat se s tankem a ostatními vozidly, která dokázala uniknout, a to navzdory zmatku a vyrušení všech komunikačních okruhů. Ty kluky bude potřeba vyznamenat a možná i povýšit, pomyslel si.
Kapitán Oert udal řidiči cílovou pozici na linii terénní vlny mezi oběma pásovými vozidly, kde mohl nejlépe využít potenciál zbraňové stanice a zaměřil optiku zpět k vrakům, kolem kterých před chvílí projeli. Ikona spojovacím diagramu stále svítila červeně.
„Hajzlové!“
Šlehající plameny a hustý černý dým omezoval výhled, ale tu a tam skrz dým zasvítila stopovka signalizující, že další vozidla dosud bojují o život. Zpoza vraků se vynořil čumák dalšího náklaďáku. Vlekl se pomalu, skoro krokem, přední pravou pneumatiku roztrhanou na kusy, z korby visely zprohýbané a očouzené kusy pancíře. Věž tanku se natočila a zelený záblesk olízl anténu kulhajícího náklaďáku.  Dotírající UAV se rozpadlo ve vzduchu. Za ploužícím se náklaďákem zahlédl druhý, tentokrát obrněný náklaďák. Šlo o stejný moderní typ, jako ten, ve kterém seděl on sám, jen bílé číslo nastříkané na pancíři bylo jiné. Byl zaklesnutý do zádě zmrzačeného vozidla a tlačil ho před sebou. Jeho zbraňová stanice plivala oheň kamsi dozadu a v rychlém sledu měnila zamíření. 
Řidič s tázavým výrazem ve tváři pohlédl na kapitána. Ten kývl, a vozidlo vystartovalo směrem k blížící se dvojici. Řidič zaujal pozici za zničeným obrněncem s rozervanou věží.
„Pokryj je,“ nařídil operátorovi, který zaměřil emitor a gatling přímo nad přibližující vozidla. Červených teček na radaru podstatně ubylo, ale ty zbývající se stále rojily v prostoru smrtící zóny, odkud se stále ozývaly sporadické výbuchy.

XXX

Kapitán zkoumavě přehlédl okolní terén. Pohledem na hodinky zjistil, že od začátku útoku uplynulo pouhých 12 minut.  Tížil ho neodbytný pocit, že to ještě nebylo zdaleka všechno. Jako na zavolanou na radaru naskočila další červená značka. Na rozdíl od ostatních cílů se pohybovala po přímce a na daleko vyšší letové hladině. Podle údajů radaru se jednalo o podstatně větší objekt, než byly létající miny, které je napadly. Asi průzkumné UAV provádějící průzkum účinnosti útoku, vyvodil si jediný logický závěr. Na klávesnici velitelského panelu rychle vyťukal krátkou zprávu, aktivoval nouzovou signalizační svítilnu na optickém modulu věže a odpálil červenou signální světlici z věžové výmetnice. Počkal na potvrzení. Na obou bojových vozidlech i na tanku po chvíli objevily siluety velitelů osádek s praporkem v natažených pažích oznamujících připravenost k přijetí signálu. V duchu si gratuloval ke své pečlivosti. Směrem k tanku a bojovým vozidlům namířil signalizační svítilnu, která po stisknutí tlačítka odeslala sekvenci záblesků obsahujících zakódovanou zprávu. Palubní počítače těchto strojů záblesky nahrály a okamžitě dekódovaly. Obě bojová vozidla místo potvrzování zvedla náměr svých rychlopalných kanonů a šňůra světelných bodů vyrazila k nebi.  UAV bylo prioritní cíl. Tank zareagoval jen o chvíli později. Ikona UAV na radaru zablikala a zhasla. Operátor se zazubil a ukázal vztyčený palec. Kapitán kontroval stejným způsobem. Sepsal další sekvenci povelů a odeslal ji stejným způsobem. Věděl, že teď už ho budou podřízená vozidla sledovat nepřetržitě. Ta zareagovala na přijatou zprávu změnou pozic a signál se od nich kupodivu dostal i k náklaďákům stojících v kruhové obraně vzadu.
Kapitán bleskově hodnotil situaci. Čtyři náklaďáky v kruhovce, jeho vozidlo a další dvě sunoucí se ze smrtící zóny. Takže 7. Vlastně šest, opravil se. To jedno je na maděru. Plus pocuchaný tank a dvě bojová vozidla. Bez spojení, žádná dostupná podpora. K tomu roj autonomních UAV za zadkem a širokopásmové rušení. Zbytek konvoje hoří ve svahu pod nimi. Postrádal 13 náklaďáků, tank a dvě BVP. Roj se tu nemohl objevit jen tak, protože létající miny mají omezený dolet. Někdo je sem musel dopravit, naprogramovat a řídit. A ten někdo věděl kdy a kde. Pak tu musí být rušička. Ta zase vyžaduje obsluhu a zajištění. Potom to průzkumné UAV. Jsou kořist a někde kolem se schovává lovec. Byli totálně v prdeli, pomyslel si zachmuřeně.
Myšlenku na okamžité opuštění prostoru rychle zavrhl. Mohl by skončit v léčce po dalším kilometru.  Nebo dvou, nebo pěti. Rozhodl se převzít osádku z poškozeného náklaďáku, který právě kryl, druhé vozidlo zapojit do sestavy a natlačit se blíž ke zbytkům rozbitého konvoje tak, aby i další měli šanci na záchranu.  Pokud někdo ještě přežil. Soustředěnou palbou mohli vytvořit clonu, kterou by útočící UAV měly problém proniknout.
 „Do píči!“ Operátor nevěřícně vykulil oči na obrazovku radaru. Červené body na radaru zmizely. Překontroloval kalibraci přístroje.
„Radar vyrušen.“ Jeho vyplašený pohled se setkal s kapitánovým. Tomu náhle došlo, že jeho předchozí závěr byl příliš optimistický.
Silný výbuch a náhlá střelba z lafetovaných zbraní vyrušily kapitána z jeho úvah. Náklaďáky stojící ještě před chvílí v kruhovce se chaoticky rozjížděly a jejich lafetované zbraně vedly divokou střelbu kolem sebe. Druhý výbuch. Jedno z rozjíždějících vozidel náhle mizelo v oblaku černého dýmu a prachu. Střelba nabrala na intenzitě. „Na co kurva střílí?“ zeptal se nahlas kapitán Oert. Žádné létající miny neviděl. Operátor bezradně pokrčil rameny. Fontány prachu a kamení se zvedaly na zemi všude kolem prchajících náklaďáků. Vzápětí explodovalo druhé vozidlo. Výbuch byl mnohem silnější než ty, které způsobovaly UAV. Pásový obrněnec stojící blíže napadené skupině otočil věž a zahájil palbu ze svého 30 mm kanónu. Exploze tříštivých střel zametaly terén za ujíždějícími vozidly, která se snažily zachránit divokým manévrováním.  Ze stěny zvířeného prach a písku se vynořila řada tmavých bodů. Optika najela na detail a zobrazila skupina dvanácti mechanických objektů pohybujících se vysokou rychlostí za ujíždějícími náklaďáky. Tvořilo je válcovité tělo na několika kovových nohou. Palba třicítek šla přímo před ně. Kovové úlomky zavířily vzduchem, jak přímý zásah odhodil jednoho z nich na bok. Mechanoid velikosti většího batohu na osmi kloubovitých končetinách se převrátil zpět na břicho a trhaně, teď už podstatně menší rychlostí, pokračoval za pronásledovanými vozidly, načež ho druhá dávka zasáhla naplno. Stroj explodoval. Řada mechanoidů přesto dostihla obě prchající vozidla, jejich formace se rozpadla a každý z pavoukovitých strojů vyrazil jiným směrem. Jeden zaběhl pod zadní nápravu pomalejšího náklaďáku a následující výbuch katapultoval zadek vozidla do vzduchu. To ve vysoké rychlosti dopadlo na bok a vyrylo do prašného povrchu širokou brázdu. Druhý útočící pavouk se odpálil přímo u potlučené a zdeformované kabiny.
Poslední náklaďák ze skupiny ujížděl tak rychle, jak mu to kamenitý terén umožňoval. Věž vytočená dozadu na šestou hodinu, střelec bezhlavě pálící dlouhé dávky proti přibližujícím se poslům smrti.  Vozidlo se otřáslo. Když řidič trefil předním kolem velký ostrý balvan, přední náprava za zvuku trhané pneumatiky nadskočila a vozidlo se naklonilo na bok. Poničené přední kolo se při dopadu zpět na zem zarylo do písku, vozidlo sebou smýklo na stranu, ztratilo stabilitu a převrhlo se. Nepřipoutaný střelec vylétl z věže a skončil deset metrů od vozidla, které se mezitím stačilo dvakrát převrátit.
Kapitán skelným pohledem sledoval, jak se vozidlo převrací a jde přes střechu. Zahlédl střelce válícího se na zemi a švihl pohledem po mechanických pavoucích. Kanón bojového vozidla zasáhl dalšího, který zmizel v efektním výbuchu. S rytmickým zaduněním se přidal i palubní gatling. Jenže to nestačilo.
 Jeden z pavouků ženoucích se k poškozenému vozidlu prudce změnil směr. Střelec, který před chvílí vypadl z věže a teď se snažil dát se po nedobrovolném letu vzduchem dohromady, jej zahlédl. V kleku šáhl po pistoli, bleskově obouruč zamířil a vypálil sérii ran. Mechanoid přešel do skoku a nárazem střelce srazil k zemi. Dvěma končetinami sevřel tělo pod sebou a výklopné čepele objevivše se na zbývajících končetinách zavířily vzduchem a změnily tělo v krvavou změť rozervaných tkání. Pavouk se dal znovu do pohybu. Kousek za ním jiný výbuchem dorazil převrácený náklaďák. Zbývající mechanoidi se za pohybu rozdělili na dvě skupiny, kde každá vyrazila k jednomu bojovému vozidlu pěchoty. 
Pak se událo několik věcí současně.
Z oblak dýmu nad hořícími náklaďáky vylétla skupina UAV, za letu se rozdělila a menší část robotického roje vyrazila k tanku, větší část ke dvojici ploužících se náklaďáků. 
Laser na tankové věži vypálil a zasažený stroj se rozpadl za letu. K dalšímu výstřelu se tank nedostal. Útočící UAV nalétly z protilehlých stran, na což obranný systém nestihl zareagovat. Dva výbuchy v rychlém sledu jej vyřadily z činnosti. Jiný tandem létajících náloží prolétl kolem věže tanku, minul trosky laserové aparatury odstávající od pancíře a po vertikále klesl na motorový kryt na zádi stroje, kde se oba výbuchy slily v jeden. Tank znehybněl. Souběžně s útokem na tank se nad dvojicí vozidel hrabajících se z prostoru léčky objevila skupina šesti UAV, které se ve zlomku sekundy seskupily do ploché formaci připomínající šachovnici a po skokovém snížení letové hladiny v těsné blízkosti svých cílů hromadně explodovaly. Zásah inkasovalo i vozidlo kapitána Oerta, přičemž přišlo o zbraňovou stanici. Konec hry, blesklo hlavou kapitánovi, když jím výbuch mrštil proti pancéřové stěně vozidla.
Obě bojová vozidla se snažily uniknout z dosahu přibližujících se mechanických pavouků a zároveň je zpomalit střelbou tříštivotrhavou municí. Vzduchem se mihnulo UAV na sestupné dráze a výbuch zasáhl jednoho z obrněnců do věže. Kanón se odmlčel. Kapalná střelivina umístěná ve vnějším zásobníku zahořela a k nebi vyšlehl ohnivý jazyk. O několik okamžiků později se přiblížil k boku vozidla pavouk a bitevní stroj zmizel v záblesku výbuchu. Články přervaného pásu se rozlétly po okolí a vozidlo se se skřípěním zastavilo. BVP by tento zásah možná přestálo, ale další dvě exploze pod vozidlem již byly příliš. Síla exploze protrhla podlážku vozidla a palivo unikající z poškozených nádrží se vzňalo. Z vozidla se v okamžiku stala planoucí pochodeň.
Zbývající bojové vozidlo se vytočilo čelem k dotírajícím mechanoidům a kanón krátkými rychlými dávkami přeorával prostor před sebou. Dva pavouci ztratili rychlost a trhavě se zmítali v infernu palby. Zadní rampa stroje se sklopila a za vozidlem se objevilo osm siluet vybíhajících z prostoru pro výsadek a formujících se kolem vozidla do půlkruhu. Zarachotily ruční zbraně. Družstvu pěšáků se podařilo soustředěnou palbou zastavit a znehybnit dalšího pavouka, poté přenesli palbu na další stroj, který pronikl přehradnou palbou kanónu a nebezpečně se přiblížil.  Kanón burácel a postřeloval prostor na své dvanácté hodině. Jeden z vojáků klečící u boku vozidla cosi zakřičel a ukázal na nedalekou terénní vlnu blízko místa, kde hořelo druhé bojové vozidlo. Právě se tam zvedl obláček zvířeného prachu.  Pěší sekce kolem něj se vytočila udaným směrem právě v čas. Přes vrchol terénní vlny se přehoupl pavouk.  A za ním čtyři další. Hlasité plop podvěsného granátometu odstartovalo salvu z ručních zbraní. Výbuch 40 mm granátu uhánějícího pavouka nezničil, jen zpomalil. Rychlopalný kanón vozidla se natočil směrem k nové hrozbě, ale k výstřelu se nedostal. Z nebe se snesla ve střemhlavém letu UAV a výbuchem zničilo věž. Palba pěšáků na chvíli ztratila na intenzitě, když několik z nich tlaková vlna srazila k zemi, pak opět nabrala na síle, ale pavouky, kteří mezitím pronikli bráněným perimetrem až k vojákům, již zastavit nedokázala. Pěšáci neměli v boji zblízka proti reakčním schopnostem umělé inteligence pavouků žádnou šanci.
Kapitán Oert otřesený výbuchem si setřel krev z tváře a sledoval na monitoru brutální řež. S nefunkční zbraňovou stanicí stejně nic podniknout nemohl. Pavouci spolupracující ve dvojicích převálcovali družstvo a zanechali na místě rozsekaná a rozdrcená těla, samotné BVP přišlo na řadu jen o chvíli později.
Poté, co se zbylí pavouci se stočili jejich směrem, odhadoval svou životnost v řádu desítek sekund. Pustit se někam nazdařbůh nemělo smysl. Chytil řidiče za rameno, ukázal na taktickém panelu na vrak BVP se zničenou věží.
„Otevři rampu!“ zařval. Otočil se ke střelci a trojici pěšáků v zadní části vozu.
„Padejte do toho vraku za zádí. Hned!“ zavelel.
„Ty taky!“, zavrčel na řidiče a odpálil další sadu zadýmovacích granátů. Vyprostil se z  bezpečnostních pásů, postavil se k řidičovu panelu a počkal, než poslední z pětice seskočil z rampy na pancíř zničeného BVP. Zadal nejnižší rychlostní stupeň, nastavil režim se značkou želvy a vymáčkl tlačítko ruční brzdy.  Vozidlo s sebou cuklo a dalo se do pohybu. Kapitán vyběhl na rampu a po paměti skočil. Dopadl na pancíř a chytil se roztržené věže. Po slepu nahmatal otevřený příklop, spustil se dovnitř a příklop přivřel. Obklopilo ho přítmí a zápach spáleniny. Ostatní již byli uvnitř. „Ticho!“ zasyčel. Z venku k nim zanedlouho dolehl zvuk výbuchu. Vzápětí druhý. Mlčky vytáhl z kapsy ve vestě tyčinku chemického světla a zlomil ji. Slabé červené světlo ozářilo vnitřní prostor vozidla a z temnoty se vystoupily tváře kolem něj. Přitiskl si prst na ústa, pohybem ruky naznačil, aby se nehýbali a pomalu, jako by si promýšlel každý pohyb, vytáhl zápisník. Načmáral rychle několik slov a i s chemickým světlem nechal vytrženou stránku kolovat. Každý z pětice postupně kývl na znamení, že rozumí a předal lístek dalšímu. Když se k němu lístek dostal zpátky, pohlédl na tužkou psaný text a přemýšlel, co by mohl ke stručnému vzkazu „Nemluvit, nehýbat, reakce na pohyb, zvuk, světlo“ ještě doplnit. Nakonec si natáhl nohy a uvelebil se, jak nejlépe mohl.
Bude to dlouhé čekání.

Pokračování příště…