Šťastná

Srdcem nechala se vést...

Do propasti hlubin..

Kde věčnost trávila...

Kde smrt prosila...

Kde v žalu trpěla...

To srdce byl její nepřítel...

Sídlící v těle...

Jen temný parazit...

Vtělené zlo...

Tam vzala nůž...

Ostrý jak břitva...

A prudkou ránu uštědřila svému tělu...

Když k zemi padla...

Bolestí, kterou nelze snést...

V šíleném usměvu...

Hladila řeku z jejího nitra...

Rudého snění...

Vytáhla čepel...

Řeka karmínových slz...

Prýštila ven...

Však proti proudu...

Táhl se pohyb ruky...

Až nahmatala zdroj svého smutku...

Vytrhla parazita...

Bušícího vztekem...

A v poslední agonii...

Pohlédla do očí bolestné bestii...

V kaluži krve pak tančila sama...

Bez pocitu viny...

Když hleděla na mrtvolu svého těla...

Odešla pryč...

---