Vánoce

Milovat 
je spálit večer šaty 
nastavit tělo světlu i tobě
a tak se naučit smrti
v tom prosinci bez rán a času
pak se obléci v oheň návratu  
i ve stín dítěte 
s čímž se dovídáme, jak příliš jsme si blízcí s hvězdami
už jen čímsi jako hmotou, která nás přibíjí k sobě
hřeby kostí a jazyky bloudícími v ústech
jimiž hovoříme k ztraceným
s nimiž se ještě vídáme 
v zrcadlech a jiných zimách
když před sebou zhasínáme 
abychom věděli jaké to je zavřít oči
nad polibky a jinými ranami 
kterými si dodáváme odvahu k bolesti 
abychom nezapomněli zapomenout
na sebe a jiná snění  
ach co bych dal za sníh
a tiché havrany tam v polích 
když venku prší 
a vývěsky se zemřelými jsou poloprázdné
budou Vánoce