Samota

Když ochutnáš samotu,

spálíš si jazyk o horkou kávu,

spánek nepřichází.

A máš opuchlé oči,

když bezelstně a nezištně

hledíš do slunce.

Máš pocit, že nedýcháš,

že není důvod k tomu.

A nejíš a nedoufáš,

že se něco změní.

Drží se tě jako klíště

a v davu lidí je najednou

chlad, cizost a lhostejnost.

Nesměješ se, nepláčeš,

nemáš žádný výraz očí.

Ty jen hledí do prázdna

a čekají, až někdo přijde.