Poprava

Naděj vysela už jen na vlásku a ruce se jí třásly, Hlas hluboký a přitom tak jemný šeptal slova do tmy, myšlenka hlučela do pázdnoty a rozum hledal cestu. Květina stáčí se na východ a slunce nezapadá na jich, Důsledek příčina provází a dívku strach z omylu poráží, Kalich zaplnéný po okraj roztančila slza, skřivánek zaspíval a ne proto, že políbila by ho můza. Život v rukách osudu prohrál vše v ruletě a ta tichá píseň vyprovází duši, duši která nestihla promlumluvit.