Novum Amerikanos

Štěstím vlajou větry od velké Sibiře. Druhdy svatý Petr ctí své jméno. A malý anděl vzlyká. Na komíně roste houba tedy cizopasí. Všichni mají všechno společné. Přikryj se dekou, než umrzneš a brzo vstávej, abys nelitoval. Tak je to se štěstím i s námi. Pánové se vozí, volantem točí a z tvých očí kousky perel. Nikdo nevidí, že pláčeš. Je to jako úděl nebo příděl stravy. Kdo ochuraví? Či zmocní se tebe na to těžko hledat radu. Z šerem myšlenky stárnou a ohnisko vzdálenosti jest nepatrné. Přítel radí v mezích a druhého se to netýká. Matematika to váha slov nad okamžikem. Bystrým zvykem rozšlapaných střevíců. A negramotné touhy. Den je krátký večer dlouhý. Vesmír se honosí a měsíc pase noční stádo. Ó ty vládo našich potomků. Ty jedinná, osobitá, stálá. Tobě všechna chvála. To je vize a jak z té krize ven. Šel jsem spát a ráno moudřejší.

Nemohu spát aneb pokračování
 

Možná dotyk času uchvátil mou pozornost? Jsem tedy bystrý? Nejsem si jistý Tak mě přeskočte a zády se otočte, abych na vás neviděl. Jsem sám s horečkou zlatou bez peněz a rádoby znalcem. Pod kavalcem malý kufřík. Zbyly v něm jen vzpomínky na diakritiku a falešné poposedávání. Konec iluzí i všech medůz. Na obloze velký vůz se starým kočím. Koukám na něj a nemohu ho setřásti. Ještě zbývá mnoho oblastí nad širým nebem. Chtělo by se zpívat dokola tu samou písničku o duši, o lásce. Hanba žádné takové v mém srdci není. Jen malé chvění, když začíná kuropění.