Kosi

Žiju si ve snech

rukou svou chladnou otírám čelo

orosené potem a žízní

třese se mi napnutá kůže

drásající trýzní

 

Z kosů co tu včera

přešlapovali zbyla jen brka

a oni odletěli

Přijdou a odejdou

krátké zabzučení včely

 

Hledali tu něco

snad do zobáku snad svého

zastřeleného bratra

a když ho našli rozklovali mu

červy prolezená játra

 

Žiju pro ta brka

ubohé vzpomínky na krásu

lesklých černých kosů

na čele nový pot

a páru kolem nosu

 

Těším se

až zase příště přiletí

rychle a nečekaně

A já se podívám a oni budou

vědět že se dívám na ně

---