IV. Davy...

IV.

Davy mě tlačí ulicemi

na místě stát je těžká věc,

ale když rozhodnu se přec

a zastavím se

tak divně je mi.

Davy kol proudí a nezastaví

tváře mi neznámé, možní mí přátelé,

vidím a sleduji davy jich protřelé

životem, vztahy,

nikdo mě nepozdraví.

Chtěl bych s jednou tou tváří neznámou

zajít si někam a vyprávět

o starých známých a rozumět

si s ní

jako s kamarádem.

Vyprávět o starých zážitcích,

které jsme spolu ani neprožili,

ale vyslechli a pochopili,

a nic víc

jen letmý záchvěv náklonnosti.

Chci na těch tvářích ulpět zrakem,

jež před cizím nikdy nekleká,

a pochopit a cítit, vědět,

tu tvář,

tu duši,

znát člověka.