smutnění

Je mi smutno. Nikdo mi nenapíše :(. Nic se mi nechce, ani tvořit, i když bych měla. Smutek zajídám vším možným.. marně si hlavu lámu, jak se to s tím životem vlastně má. Na nohou jedna punčocha, ta druhá šlápla do vody a teď se pilně suší.. venku sněží.. že by přišla zima? v lednu – prosím.. každopádně je venku tma až uši zaléhají.. další den v kalendáři odškrtnut! A mé slovo vstávej se změnilo na vydrž a dýchej.. můj den měl lehce suníčkový nádech a těší se na jaro.. až všechno propukne v květ a já vyjdu do přírody fotit.. chtěla bych potkat.. ale to je jedno.. i v tomto textu je zakódovanej obrázek, tajná šifra k mému životu.. mnohokrát psaná se stala samozřejmostí.. žít by se mělo jak nejlíp dovedem, ale mé žití je 28. vločkou, která se utopila pod tichem zimy..