Ramiresovo ultimátum

    ,,Takže si to zrekapitulujeme,’’ prohlásil odměřeně muž s vzezřením zabijáka.
    ,,Dobře,’’ Frank si nervózně olízl rty a rozhlédl se po tlupě pobudů, kteří postávali kolem. ,,Tak já teda zajdu k Smithovi. Udělám obtisk klíče visícího v předsíni nalevo ode dveří. Hodím ho v obálce do sudu, který stojí vzadu za hospodou a vy mi dáte dva tisíce dolarů. S rodinou se odstěhuju do města, koupím obchod a konečně přestanu s tou dřinou na ranči.’’
    ,,Velmi dobře!’’ Naivko, pomyslel si. Ty opravdu věříš, že ty peníze dostaneš? Jen co splníš úkol, stane se ti malá nepříjemnost. Mrtví nemluví. ,,Ovšem chtělo by to vychytat drobné mouchy. Do čeho obtisknete klíč?’’
    ,,Přece do toho mýdla, které jste mi dal.’’
     Franka bodlo u srdce. Jeho manželce odkudsi z Evropy, of Moravia, mýdlo scházelo. Nezvykla si na život na západě, na špínu a prach. A on jí nesmí říct, co to přinesl domů. A až budou mít obchod, horu peněz a hafo mýdel, bude před ní tajit, proč jsou najednou bohatí.
    Už dětinštím, napadlo ho. Taková naivita! Jako by snad záleželo na nějakém pitomém mejdle.
    ,,Výtečně!’’ Neznámý se ironicky pousmál. ,,A co povíte Smithovi, až mu zaklepete na vrátka?’’
    ,,Řeknu, pane Smithi, mohu s vámi mluvit? Až mě pozve dál, do předsíně, představím se jako notář a s tím, že mu jeho strýc odkázal nějaké pozemky, ho požádám o předložení rodinných dokumentů. On pro ně odejde a já mezitím obtisknu ten klíč.’’
    ,,Bravo! Nyní, když jsme si ujasnili veškeré detaily, máte otázky?’’
    ,,Jednu jo. K čemu vám to bude? Myslím, ten otisk.’’
    Jeden z pobudů se rozkřikl: ,,To tě nemusí zajímat! Zklapni! Nebo tě Rami…’’
    ,,Drž hubu, hňupe!’’ Vrazil mu pěstí do břicha. ,,Nikdy nevyslovuj mé jméno!!’’     ,,Rozumím, šéfe,’’ sípal provinilec svíjející se v bolestech.
    ,,Vraťme se nyní k vaší otázce.’’ Opět nasadil neprodyšnou masku serióznosti. ,,Tak předně se omlouvám za příkrá slova, ale to není vaše starost. Kdo málo ví, nemluví.
    Možná, že chci spáchat dokonalou vraždu. Žádný amatérský odstřel zezadu, ale smrt, co vypadá jako nehoda. Jed působící selhání srdce, či jiná rozvernost. A nebo mám chuť na kyselé okurky v jeho špajzu. Zkrátka, odpověď nedostanete.
    Na závěr bych si dovolil podotknout, že pokud svůj úkol nesplníte, najdu si někoho jiného a vás a vaši rodinu si najdu taktéž. Rozumíte?’’
    ,,Rozumím, šéfe,’’ zablekotal Frank.

    Doma si nalil sklenici vody. Potřeboval si propláchnout myšlenky.
    Nemám na vybranou, musím to udělat. Kdybych jen věděl do čeho lezu! Ale co, uklidňoval se, vždyť o nic nejde, jen obtisknutí klíče. Tak jaképak výčitky.
    Zavřel oči. Zaposlouchal se do zvuků domova. Za dveřmi jeho manželka vyprávěla jejich dvěma dětem pohádku z Evropy, of Moravia.
    ,,Po sto letech přišel k hradu zarostlému trním princ. Odvážný a čestný.’’
    ,,Jako náš táta, viď mami,’’ ozvala se nejmladší dcerka.
    Frank urputně sevřel sklenici. Tohle byla podpásovka.
    Nemělo smysl otálet. Zvedl se. Pohmatem se přesvědčil, že mýdlo je na svém místě. Nastal čas jednat.
    
    Frank se zastavil před dveřmi Smithova domu.
    Srdce v krku a zpocené ruce.
    Nemůžu jinak, omlouval sám sebe. Ten parchant mě má v hrsti.
    Život můj i mé rodiny a dva tisíce dolarů proti obtisknutí klíče do mýdla. Každý ví, která miska vah je těžší.
    Olízl si nervózně rty a zaklepal. Ve dveřích se objevila zarostlá tvář.
    ,,Pane Smithi, můžu s vámi mluvit?’’

    Je slunné ráno. Muž s vizáží zabijáka zašmátral na dně sudu. Prsty do něčeho narazil.
    Vida, obálka. Frank je srab, pomyslel si.
     Vytáhl mýdlo na světlo. Snad poprvé v životě se mu srdce sevřelo strachem. Místo obtisku vyrytý vzkaz: Za tebou, Ramiresi.
    Ticho houstlo. Modré z nebe by se dalo krájet.
    Někdo zná moje jméno, uvědomil si. Otočil se. Mířily na něj hlavně dvou pušek.
    ,,Dobré ráno. Mimochodem, pracky vzhůru.’’ Smith se ušklíbl. Karta se obrátila. ,,Tvůj parťák je fér chlap. Přišel, že se mnou potřebuje mluvit. V předsíni všecko vyklopil.
    Jsem rád, že se po letech zase potkáváme. Četl jsem, že z přísně střežené věznice uprchl nebezpečný vězeň. Pomsta dává křídla, co? Abys rozumněl, Franku. Tohle je můj bývalý zákazník. Asi před pěti lety jsem ho chytil. Odsoudili ho na doživotí za vraždu matky a dvou dětí. Počíhal si až táta nebude doma. Kvůli mizerným pár stovkám.’’
    ,,Ty seš šerif?’’ Tykají si, blesklo Ramiresovi.
    ,,Bývalý. Vykopli mně a málem zavřeli, když jsem zastřelil na útěku maníka, co se pokusil o vykrádačku. Prý, měl právo na soud. Blbost! Takovíhle grázli přece nemůžou běhat po světě s normálníma lidma. Tohle přesvědčení mi zůstalo, Ramiresi. Je škoda, že žiješ. Měl jsem tě tehdá zabít.’’
    ,,Jestli mně odpráskneš, budeš sedět.’’
    ,,Ironie, co? Časy se změnily. Za zastřelení vraha to samé, jako za vraždu matky s dětmi. Ale má pravdu, ten chlapec. Musíme ho předat spravedlnosti. Takže, opatrně odhoď revolver, hezky pomalounku, abys náhodou nezavadil o spoušť.’’
    Ramires poslušně vytahoval zbraň
    Smith vystřelil. Ramires se s výkřikem zhroutil k zemi.
    ,,Cos to udělal?! Zbytek života prosedíš v lochu!’’
    ,,Proč? Vždyť to bylo v sebeobraně, málem mně odprásknul. Víš, Franku, mrtví mají dvě výhody. Za prvé: nemluví. A za druhé: Mrtvý s koltem v ruce vypadá, jakoby chtěl střílet.’’
    Frank se uklidnil a přešel k mrtvému. Rozevřel mu dlaň.
    ,,K čemu tohle?’’ Smith povytáhl obočí.
    ,,Myslím, že se bude hodit.’’ Řekl Frank a otřel mýdlo od krve.