Tobě II.

Večer koukám na nebe pozoruji jak se stmívá a vzpomínám na tebe když slunce světu tvář svou skrývá a tvoje rozplývá se v kráse pak sedím v koutě tiše zase a vidím tvoji duši jasnou ve světech co jenom tuším vznášet se až oči žasnou a srdce moje slastně buší já hýčkám si tu vzpomínku na věci, které čas rád mění a doufám že jen na chvilku se vrátí ze bran zapomnění to minulé, co teď už není když bláznovství se chopí moci a dvě duše do jedné splynou ta moje stůně bez pomoci pak táži se, čí je to vinou ?

---