Nikdo mě nezabil

Nikdo mě nepobodal

v tramvaji na sedadle,

ó, jak krásné žít dál,

i když jak v dramatu na divadle.

 

Nikdo mě nepodřezal

v tramvaji, když jsem si sedal,

ani když jsem se ohlížel,

ani, když jsem se zvedal.

 

Nikdo mě nezapích,

když jsem si v kině kých´.

Strachy mě bolel břich,

venku padal černý sníh.

 

Nikdo mě neodkrouhnul,

když jsem svou ruku zvednul,

a zeptal se na důvod krize,

co nabourala naše vize.

 

Nikdo mě neodprásk´,

i když všem bylo jasné,

jak vznikl ten poprask.

Ó, jak žít je krásné.

 

Nikdo mě neodkrágloval,

i když to určitě někdo plánoval,

tolik důvodů k likvidaci,

nezná ani paranoik v rezignaci.

 

Ó, lásko,

dík, že mám tě tak blízko,

má rodná vísko,

že tancovat můžem disco,

má hudbo,

že poslochat lze tě, sudbo,

mé kosti,

že přežíváte všelijaké okolnosti.

---