Odplata

    Do posvátného ticha soumraku visícího nad prérií zněly výstřely.
    Tlupa zabijáků přepadla farmu. Všechny povraždí, celou rodinu. Kolem pohodí pár mrtvých indiánů. Vláda neposlušným rudokožcům, kteří zase porušili mírové smlouvy, sebere pozemky a někdo si pořádně namastí kapsu. Špinavá práce, ale jsou lidé, ochotni ji dobře zaplatit.
    Banda se srotila kolem šestnáctiletého chlapce.
    Vůdce tlupy si tento okamžik vychutnával.
    ,,Ták, hošane, doběhals. Můžeš se utěšovat tím, že jsi přežil nejdýl. Docela slušný výkon na takovýhle škvrně.’’ Ušklíbl se. Pomalu natáhl kohoutek revolveru. Chlapec se vrhl po jeho ruce. Vůdce jej chytil pod krkem a vší silou stiskl. Kluk se snažil vykroutit ze sevření. Když všechny pokusy selhaly, plivnul mu do obličeje. Vůdci se tvář zkřivila hněvem.
    ,,Ty zatracenej zmetku!. Kulka je pro tebe slabá smrt. Budeš hořet!’’ Mrštil s ním o zem. ,,Svažte ho a dejte do baráku a celé to tady zapalte.’’
    O čtvrthodinu později bylo dílo dokonáno. Dým stoupal k nebi. Skupina jezdců mizela za obzorem.

o tři roky později
    ,,Hele, Luisi, vidíš toho snoba s kufříkem v ruce?’’
    ,,No a co má být?’’
    ,,Mohli bysme se s ním rozdělit o prachy.’’
    ,,Dyť skoro žádný nemáme.’’
    ,,My ne, ale on jo. Rychle skoč pro ostatní a řekni to šéfovi.’’
    Muž s kufříkem vešel do salonu. Všichni v lokále se po dobře oblečeném cizinci otočili.
    ,,Pánové,’’ promluvil. ,,Neznáte náhodou jednoho starého indiána, nevím teď přesně, jak se jmenuje.’’
    ,,Myslíte toho,’’ řekl kdosi. ,,Toho, jak furt nadával na nás, bělochy? Že nám tahle zem nepatří, že jsme přistěhovalci a přistěhovalci nosí jenom problémy, toho?’’
    ,Jo, přesně toho hledám.’’
    ,,Zemřel.’’
    ,,To je mi líto. Starý známý to byl, víte? Můžu přisednout? Říkejte mi Jack.’’
    Mezitím vešel do hospody mladík, patrně kovboj.
    ,,Zdravím, jmenuju se Steve. Neznáte náhodou starého indiána, co pořád nadával na bělochy?’’
    ,,Jo, já ho znal.’’ ozval se Jack.
    ,,Nedávno zemřel,’’ dodal druhý.
    ,,Výborně. Vás hledám,’’ prohlásil Steve. Vytáhl revolver. Vystřelil. Jack se s výkřikem zřítil ze židle. Než se stačil kdokoliv vzpamatovat, poslal do tratoliště krve i toho druhého.
    Steve se sklonil k Jackovi a plivnul mu do tváře.
    ,,Vzpomínáš?’’
    ,,Jak jsi se mohl…’’
    ,,Tví kámoši neumí svazovat. Na zbytek se radši neptej. Stejně zdechneš dřív, než bych ti odpověděl.  Ale můžu tě potěšit, přežil jsi dlouho.’’ Zvedl kufřík ze země a položil ho na stůl. Rozhlédl se po lokále. Byl prázdný.
    ,,Ruce vzhůru!’’ Ozvalo se za ním.
    ,,Á, zdravíčko, šerife. Trvalo vám to půl minuty, úctyhodný výkon. Abyste rozumněl…’’
    ,,Hubu držet! Zabil jste nevinné lidi, to mi stačí. Budete viset.’’ Odzbrojil ho a chtěl otevřít kufřík.
    ,,Nedělejte to, zemřete,’’ varoval ho Steve
    ,,To určitě. Strčte si ty svoje triky někam.’’
    Steve ho udeřil do obličeje. Šerif se zřítil k zemi a zaklel. Taková školácká chyba!
    ,,Klidně si mě zatkněte, ale na ten kufřík nešahejte, jasné?’’
    ,,Pracky nahoru,’’ ozvalo se za nimi. Ve dveřích se objevila tlupa pobudů s kolty v rukách.
    Netrvalo ani pět minut a lupiči zmizeli s kufříkem. Oba muže nechali svázané na podlaze.
    ,,Ty zmetku,’’ sípal šerif. ,,Zatracenej mlíčňáku. Za chvilku přijdou lidi a já ti zaručuji, že tě dostanu na šibenici.’’
    ,,To se vám nepovede. Vím pár věcí, co každého přesvědčí o mé nevině.’’

    Kolem narychlo zhotovené šibenice se tísnil dav lidí.
    ,,Můžete říct něco na svoji obhajobu?’’ Zeptal se šerif muže s oprátkou kolem krku.
    ,,Ti dva muži, co jsem je odpráskl byli nebezpeční zločinci, příslušníci bandy, která byla asi před týdnem pozatýkána, teda až na ty dva, co zdrhli. Vyšlo najevo například, že příslušníci jejich gangu poznají kolegu díky heslu - rozhovoru o starém indiánovi. Zatím mi není jasné, co zde vlastně dělali, ale na tom nezáleží.
    Kdysi vypalovali usedlosti. Asi před rokem přešli k nájemným vraždám. Aby všechno vypadalo jako nehoda, přinesli do domu oběti kufřík. Samozřejmě oběť ze zvědavosti kufřík otevře, čímž spustí mechanismus odpalující nálož. Proto jsem, šerife nechtěl, abyste na kufr šahal. Bandité ho šlohli, páč si mysleli že je plný peněz. Nevěděli že vlastně okradli kolegu, byť z jiné tlupy, sranda, co? Každou chvíli dojedou do své skrýše. Otevřou a čeká je nepříjemné překvapení.’’
    ,,Kecy!  Vycucal sis to z prstu.’’
    ,,Přísahám, že mluvím pravdu!’’
    ,,Nevěřím ti! Chceš nás vodit za nos! Kdo to kdy slyšel, vraždit dynamitem  Taková blbost! Porota, tedy já, tě uznala viným. Podtrhněte bednu, ať se pohoupá.’’
    ,,Šerife, děláte chybu, já mluvím pr…’’ provaz mu stiskl hrdlo. Zachroptěl, krátký boj o vzduch, zatřepání nohou.    
    Dav se pomalu rozcházel, podívaná skončila.
    Šerif se s uspokojením podíval na mrtvého
    ,,Jó, hošku. Mě nikdo za nos vodit nebude.’’
    Najednou strnul. Ozvěna mu přinesla vzdálené dunění výbuchu.