Řeka lásky

Ta řeka lásky, kterou jsme spolu pluly, už tu není. Byl to jen pouhý proud citů a milých dnů, které pršely z nebe, až vytvořily nás. Však pršeti nechtělo se věčně. A byť by i možná chtělo, už jsou tu jen dvě osoby jdoucí každá po druhém břehu a maličké kapky pocitů padajíc z posledních mraků naděje se nárazem tříští o tvůj krásný nový deštník. A padají na zem. Tvoří louže, do níž roním já své slzy a brzy i ony vyschnou a ztratí se v nekonečnu. Tam, kdes bývalo nám hezky a těšily jsme se dnům radosti.

?