fenomenologická analýza, noci

Fenomenologická analýza


protiklady se přitahují,
ale bolí

neprobudím tě
pro tebe život je nemoc
a pro mě je nemoc chybění
nepojmeš mě,
a tak doufám, že oči
mají více místností
hranice mezi prázdnem a hlubinami
je tenká

měla jsem teorii,
že prázdno je iluze
možná stav bytí, tady a teď,
bez domova
Jak pojmout něco
co neznám?


...

Je půl čtvrté ráno
směješ se a nemůžeme usnout
hladím tě po vlasech a je to divný,
patříme jen samy sobě
ale někdy chci se schovat
není kam
a není
komu říci

„zdálo se mi o ránech, která nepálí“



…

zdálo se mi o nocích,
kdy jde usnout
a z nichž lze vstát
o nocích, které jsou klidné

bez těla je už někdy lépe
očima u stropu dívám se dolů
jizvy už vybledly
dotkneš se a neuteču

bez bolesti je lépe,
touhy jen někdy poblikávají
jako zářivky, které
každou chvíli prasknou

zavřít oči a jsem zpátky
už to nejsem já, kdo pálí
a věřím, že je cesty 
zpět


...

stále jsi to ty
i když křičíš
stále jsem to já
i když bolím

až za okny tma se začne rozpouštět
tělo utichne
a já se vrátím

počkej na mě

…

počítám tlukot ticha venku
za chvíli vstávám
všechny ty dny chci nechat ležet na podlaze
rozšlapat křeče, setřást vinu

kolikrát ještě
musím se znovu narodit
abych zbyla 
už jenom já