Stín

Jsme jen bezvýznamná hovna,
potomci matky chaosu,
s páteří, co není rovná
a trochou básnického patosu.

Nenašli jsme cestu k Bohu,
nejsou k mání zbytky sil,
stojíc schován v rohu,
duši svou jsem nespasil.

Chci na odiv dát duše zmatek,
věčnou bolest, ten svůj splín,
chci prodat vám ryzí smutek,
krásu starých jizev a zbytků slin.

Skládám poklonu tvým nohám,
obdivuju i tvůj klín,
jsem jako kníže Rohan,
dříve člověk, už jen stín.