Právě

Děkuji za dar barev
zvláště teď 
když dívám se, jak mícháš noc s ránem na nebi Pane
a tvoříš zázrak mého dne
na zprvu černém plátnu 
jsi mi nejdřív namaloval hvězdy
abych užasl 
a potom jsi mi svítáním vzal dech
a dal jej do úst té, která miluje 
neboť zapomíná dýchat
dal jsi rozkvést mému srdci 
a ukryl mne do trávy vysoké do pasu 
tak aby se v ní ukryli milenci i srny
před střelami i sebou samými
a pak ti stekla slza Bože
aby se z ní stalo moře 
nebo rosa, která studí z květů 
na okraji zákopů před útokem
vím 
není vše podle tvých představ a kolikrát i zakleješ     
ale to já také někdy říkám o svých dětech a přesto je miluji   
sám milován
tebou a těmi kdož mne milují 
a tak
když ve chvílích vzbuzení ze smrti
po vteřinu života 
ve městech stavíme zahrady
jimiž si pamatujeme na ráj 
dáváš nám jablky poznat 
gravitaci i hřích 
neboť chuť ženy je rovna ovoci 
a láska je cosi co nám pomáhá zapomenout 
na pomíjivost těl 
neboť milovat se je totéž jako je spalovat
a tak děkuji
že jsem směl poznat jaké to je
políbit ji na šíji 
když mi zalévá kávu a nemůže se bránit 
protože ani nechce
a ty víš
že tak to má být
je právě dvanáct hodin 
a její ňadra vybírám ven z hnízda
dlouho před jarem