Má to smysl

Take kometuji a tipuji ;)

„Komentuj a tipuj díla jiných, oplatí ti pozorností.”

hlavně to druhý Ti fakt pomůže...

 

nepochopení básně, nebo textu vůbec, není nikdy vina čtenáře,a klást pod svou vizi "špatnej" náhled okolojdoucích je alibismus,kterej cestu autora spíš uzavírá...

 

Věnuješ se poetickým tématům, ale píšeš moc prozaicky. Zkus psát verše v jednodušších větách. Zkoušej přirovnávat, ne jen konstatovat. Čti "řádky" jiných zdejších autorů, inspiruj se, zkus se odlišit, vyniknout, vidět stejná témata vlastním/originálním pohledem. Komentuj a tipuj díla jiných, oplatí ti pozorností.

tento text je tak polopatistický, že sa mu podarilo úplne vytesniť akýkoľvek "medziriadkový" priestor. Súhlasím s pedvom.  Asi mi v pochopení textu bráni moje kamenné srdce. Alebo to, že mám od textu isté nároky a toto nie je prvá báseň na ktorej spočinul môj trinásťročný bledomodrý zrak lesknúci sa prvou sladkou láskou, vďaka ktorej neviem, čo je samota a neviem ani nič ostatné.

Petre, nebudu se dohadovat,mame kazdy ponekud jine smysleni ..

Ten skryty text uz necham na kazdem jednotlivci ;) Ale dekuji

podbarvení textu trochu svádělo k tomu, že v mezerách bude jetě další skrytý text...tak se dal vyložit i ten prolog...

Vím dobře, čemu se říká číst mezi řádky; svým komentářem jsem samozřejmě mínil, že se tam ničeho nedočítám. Však se mi to hned vrátilo u "Nevidomého střeva," aspoň vím, kam může vést nedůtklivost.

Ale jsem rada ze Alesi vite,co je cist mezi radky... A presne jak jste napsal,clovek musi chtit,ale hlupak hned odsoudi a za sva prazdna slova skryva svou nevedomost...

Malo lidi umi cist mezi radky,chce to velke odhodlani Kririka at dobra ci negativni je potrebna,a ja si ji vazim..

když se život bere jako hra, je hned snesitelnější...

ale souhlasím s pedvo: číst mezi řádky nelze na povel. 

Číst mezi řádky, znamená zamyslet se nad tím, co tím autor chtěl vyjádřit, vyžaduje to víc času ...

Je mi líto, ale mezi řádky vidím jen prázdné řádky, vytvořené mezerou za odstavcem.  K tomu, abych se zamyslel nad nějakou větou, mě musí přimět ta věta sama, nikoliv pobídka v prologu. Nestalo se tak.