Tobě

Zůstaly dva prázdné,vyschlé žlaby.
Koně stavěly se v řady nadvakrát.
Lidé ve svých zahradách končili prací.
Tažní ptáci v kruhu svém,
odletěli do stratosfér.
A ve svém věku přežití, bývá temno k nežití.
Rozkvetou plody jara, rozbijí ledy.
Byli jsme sami dva - naposledy.
Teď věru v pološeru bývá skryto nadmíru.
Čím víc tím dál k vesmíru.
Slyším tlukot srdce, jako bych měl v ruce,
plno štěstí šelmy na lovu.
Bráním se, pozůstatky doby.
Motýl létá ve světě bez oblohy.
Tak jsem smířen, že nikdy nebudu,
trhat sítě malých osudů.