Mokré vysvědčení

Bylo krásné poledne. Prosluněné a teplé. To se jde pak ulicí jen nalehko proti aleji stoletých vzrostlých buků. Stíny střídá slunce silou sváteční. Pro zasvěcence je to pohled nevšední. Zbarvená exhibice jakou nevymyslíš. Zbohem bláto a plískanice tady je léto a věru, že tak je to. Na obloze přimaluj co si nejvíc přeješ a skryj to v tajnosti. Takové je dnes nebe a pod ním se dobře vede. Oč více slunce tím více stínu k dohledání - daň léta. Došel jsem ke konci aleje přímo v křižovatku. Tam v tom zmatku čekali chodci na zelenou. Připravit a start, už svítí. Jdeme zebrou připálenou k asfaltu tedy k cestě. Kdo nestihne, mohl by se přilepit. Naštěstí rozum takovým věcem nevěří. Právě mě hnulo páteří, že spěchám a nemusím. Jdu si pro vysvědčení z plavecké školy, protože jsem neuměl plavat. Žádné zázraky nečekám. Opožděně, ale přece. Jdu nábřežím a v řece mnoho ryb. Bude líp, když to tak zůstane. Chůze nejistá, přecházím most a vidím plavecký bazén před sebou. Hůrá, choval jsem se vzorně nad i pod vodou. To se musí přičíst k dobru. Šahám pro občanku, abych z toho byl co nejdříve venku. Okamžik čekání a přichází světlovláska jako z Pobřežní hlídky. Usměvavá milá, až z ní jde síla. Toto pěkně začíná v jejich očích sílí krajina a vše se propadá jako můj hrudník. Cítím  se nedotčen a všemi barvami hraju. To mokré vysvědčení, už cloumám v ruce a dívka se vzdaluje. Byl bych nápomocen sám sobě, ale nesmělost  s vytrvalostí neustupuje. Jsem z jiného kraje a tady se na strunu asi jinak hraje. Vše bylo tak automatické jako můj dech a výdech. Asi mám úpal. Štve mě slunce a blbost s jakou jednám teda vlastně nejednám. Pěkná baba no.