… Legenda o čisté studánce …

Někdy občas zajdu za svou sestřenicí Markétou,co bydlí o tři domy dál, na kus řeči,jen tak pokecat,co život přinesl … Ale to není jen tak …! Její dvě děti jsou právě v tom nezvídavějším věku …
Tomáškovi bylo osm a malé Petrušce pět … No …
A když už je tak kolem sedmé večer a já tam přijdu,
hned ve dveřích slyším: „Strejdo …! Pohádku … Vyprávěj nějakou pohádku …! Už se to stalo skoro tradicí …Když už tedy něco mám vyprávět,tak ať to tedy stojí za to … Aby ta drobotina taky nezapomněla,že u nás na té hornaté Moravě bylo a ještě stále je jakési to lidové nářečí,tak jim ty „pohádky“ vyprávím v „téj svojéj domorodéj řeči …“
A protože na Zlínsku jsme každý z jiného kraje,tak to taky podle toho vypadá. Trošku jsem se to naučil mixovat ,to nářečí,takže kdysi se Markéta vyjádřila nějak v tom smyslu,že to,co vypouštím z té „huby nevymáchané“,je nějaký „Valašsko-slovácko-hanácko-český dialekt …“
A tak jednou,bylo to v létě,jsem tak přemýšlel,co jim zase vymyslím nového … A takhle to dopadlo …

„Strejdóó …“ Žadoní Tom. „Povídej nějaký příběh ..“ „Tož to ja … A máš napsané úkoly …?“ Ptám se ho věcně,protože povinnosti se plnit musí …Kývne svou ježatou kebulkou,že prej „Jo…!“ Vidím,že už i Petruška poposedává velmi netrpělivě ... Je třeba začít … Markéta chystá něco dobrého k večeři a vím,že taky už má našpicované uši … Vždycky se totiž skvěle baví na můj účet … „Bylo … Nebylo … Před dávnýma a dávnýma rokama … Ve velice vzdálenéj galaxii … Tam,co kdosi vylél celý kamion mléka a proto sa to včílkaj menuje Mléčná dráha … Na jednéj planetě ménem Země … V jednéj vesnici v horách … Je rybníček Brčálník … Přes deň je taký nijaký,ale jak sa zetmí …. Oj ..joj…joj…! To sa tam dějů věci …“ Tomášek se hned přidává a povídá: „ To známe z večerníčku … Nejdřív to ve vrbě lupne,pod břehem pukne,ve vodě zašplouchá a pak se tam objeví rákosníček …“ „Tož to ani omylem …“ Usazuji ho přísným pohledem … „ Já myslím tu našu studánku pod lesem,kterů ste si tak pomenovali a pasovali na rybník, jak kdyby byl bůhvíjak morově veliký …! No a k tým věcám … Protože tam kterási sviňa škaredá cosi vyváďala,ostál po ní pěkný bordel …! A ten váš rybníček je včil špinavější,než kdejaká pajza …! V noci okamžitě emigrovaly všecky žaby,myslím aj s pulcama,protože sem tam neuhlédl ani jedného … Ale to néni všecko … Dnes odpoledňa tam tak stojím a špekuluju,co s tým budeme dělat a najednů … Jsem ho uviděl …!“ Udělal jsem menší pauzu. Děti byly velmi napjaté … „Dobré je to,vypadá to,že se jim to snad líbí …“ Pomyslel jsem si a pokračoval dál …: „Takový malý trpajzlík,co je v pohádkách … Snáď to aj mohl byt ten hejkal,nebo něco podobného …Třebas to mohl byt kříženec obojího … To víte … aj pohádkové bytosti sa modernizujů … Stál tam u teho zaneřáděného rybníčka a nadával tak sprostě,že sem enom přimhuřoval očiska . Párkráť tam padlo něco aj o tom,že nekeré lidi by bylo dobré nakopat do řiti a byl by zasej pořádek … Podíval sa aj na mne a hned začál cosi o tom,že su také takový jednaký jak ostatní …! Tož to mne morově ale dožralo a ned sem mu to vrátíl … Povidám: „Přestaň tady břeščat ….! Vidět ťa pomály néni ale slyšet sakramentsky …!“ Bylo jaksi poznat,že sem ho vyvédl z konceptu. Povidá:“ Ty mne vidíš …?!! Dyť su přeca astrální bytost …! Tož jak je toto enom možné …!“ Slovo dalo slovo a za chvílu sme v klidu pokecali o všeckém možném … On si postěžovál,jak sme my lidi banda bordelářská a jak s tým majů jeho kámoši plné ruky práce ….Já sem zasej ponadával na počasí a na politiku,tom on ale zaséj moc nerozuměl, ale na jednom sme sa dohodli naisto … Ta studánka sa mosí vičistit a dat do pořádku … Aby nenarušovala tu biosféru v přírodě … Popřáli si dobrý zbytek dňa a šli každý po svojéj práci …No … A lesti neumřeli,tož tam žijů dovčilšku … A zazvonil zvonec a pohádce je šlus …“ Trošku jsem je vyvedl z rovnováhy,protože toto bylo něco nového … Žádná zlatovláska a podobně …“ „Strejdo … To byla nějaká divná pohádka …!“ Povídá Petruška … „No jo,ale pravdivá … Včil špekuluju,jak to tam dat do rychtyku … Dřív,než toho trpajzlíka trefí šlak …! Odpověděl jsem jí … Od Markéty jsem dostal potom pěkně vyhubováno za ta sprostá slova …! Bránil jsem se,že to bylo jenom tak na efekt ale připomněla mi ,že se podílím na výchově a tak podle toho se mám k tomu stavět … A taky že bych sám potřeboval občas převychovat … Ale přesto jsem jí viděl na očích,že se skvěle bavila … Překvapení na mne čekalo hned za dva dny,kdy mi Tom a Petruška oznámili,že studánku vyčistili tak,že je tam opět živo …Nedal jsem na sobě nic znát. „ Ale šak já už o tom vím …“ Řekl jsem …: „ Stavil sa za mnů ten trpajzlík … Byl vysmítý jak lečo … Že mám za něho pochválit ty dvě šikovné děti … Že jim za to přičaruje ty najvětší lesní jahody v okolí …. A že teda moc děkuje … Enom aby to tak vydržalo …!“ A Tom s Petruškou byli náramně spokojení … Věřte nebo ne … Já taky … No fakt …! :o)

---