Vražda na nalezišti

    Charles Westwood ukrojil krajíc chleba a vyhlédl oknem zlatokopecké chajdy. Jeho bratr rýžoval o kousek dál u řeky zlato. Za chvíli nechá práce a bude chtít snídat.
    Musím sebou hodit, řekl si Charles. Z provizorní skříňky vyndal otlučený plechový hrnek. Pohledem zavadil o rezavou zbraň, visící na stěně. Byla to puška nabíjená zepředu. Už dávno ji nikdo nepoužíval. Třetí z bratrů Westwoodových, který byl zrovna ve městě, si ji přivezl jako památku na lov kožešin v Kanadě.
    Protáhl se, až mu zapraštěly klouby. Lekl se, jak silně. Moment, vždyť to byl výstřel! Rychle vyhlédl z okna, aby viděl, co se stalo. Jeho bratr ležel mrtvý. Z hustého porostu vyšel muž a začal mu prohledávat kapsy.
    Charles jakoby zkameněl. Nemohl uvěřit tomu, že je jeho bratr mrtvý. Podlomily se mu kolena. Pociťoval nenávist a bezradnost. Kolikrát si představoval, jak by se v takové situaci hrdinně zachoval a najednou mu tělo i mozek vypověděli službu. Jakoby měl strach cokoliv udělat.
    Po chvíli se mu podařilo překonat šok. Strach nezmizel, ale převládla touha po pomstě. Chce ho zabít. Teď hned. Uvědomil si, že nemá revolver. Jen nejstarší z bratrů si ho mohl dovolit.
    Popadl pušku, visící na stěně a vyběhl z chatrče.
    Neznámý zaslechl vrznutí dveří. Zatraceně, pomyslel si, vždyť ostatní měli být ve městě. Otočil se a uviděl Charlese, jak se na něj chystá vystřelit.
    „Nevystřelíš, jasňačka?’’ Řekl neznámý.
    „Zabil jsi mi bratra!’’ Zařval a hlas se mu trochu třásl. Nebyl to žádný hrdina.
    „Nestřelíš, hošku, jasňačka? Bojíš se, vidím to na tobě. Víš, že bys mně zabil, ale neuděláš to. Povím ti proč.’’ Beze spěchu si sedl na kámen a zapálil si cigaretu. Charles byl jeho ledovým klidem šokován. Nechápavě stál s puškou v ruce. Podivný strach cokoliv udělat byl zpátky.
    „Víš, chlapečku. Ono odkráglovat člověka není sranda, jasňačka? Bojíš se a nevíš ani proč, sám jsem to poprvé taky cítil. Nemůžeš se rozhoupat k tomu zmáčknout spoušť, na to musíš být velká svině, byť bys k tomu měl dobrý důvod.
    Těžko se tomu věří, že? Ale kdybych kecal, už jsem dávno mrtvý, jasňačka?’’
    Charles s vytřeštěnýma očima zíral na neznámého.
    „Koukni, hošku. Aby to nebyla taková nuda, já teď vyndám revolver a jestli nevystřelíš, zabiju tě, jasňačka?’’
    Vytáhl zbraň a namířil ji na Charlese. Ten byl podivnou situací vyděšen.
    „Tak dělej, srabe, střílej!!’’
    Charlesovi se rozklepaly ruce. Zmáčknul spoušť. Ozvalo se duté klapnutí.
    „Víš, hošane. Trochu jsem si to tady včera obhlídnul a náhodou jsem si všim, že přesně takováhle rezavá puška visí na stěně. No a krása starých pušek visících na stěně spočívá v tom, že v nich kolikrát ani nebývá náboj! Neuvědomil sis to v té rychlosti, co? To se srabům ve stresu občas stává.
    Tahle hra mě už omrzela. Jó, chlapečku, neber si to osobně, ale svědky mám rád ještě míň, než svoji tchýni, jasňačka?’’
    Natáhl kohoutek a vystřelil.
    
 o dva dny později v nedalekém městečku
Kolem šibenice se tísnil dav lidí, většinou zlatokopů. S nenávistí hleděli na muže s oprátkou kolem krku. Předstoupil před něj šerif a vznešeným hlasem pronesl: „Alane Smithi, byl jsi shledán viným z vraždy a okradení čtyř lidí: Wiliama Petersona, Johna Browna a bratrů Westwoodových. Konečně přišel den, kdy se zbavíme tebe, vyvrhele žijícího na úkor ostatních. Provaz ti zaškrtí hrdlo a… no prostě zdechneš zmetku. Kašlu na ty odborný kecy. Jestli chceš, řekni něco na svou obhajobu a dělej, nebo mi doma vystydne polívka.’’
    „Jsem nevinen!’’ Vykřikoval muž. „Lidi, dyť to musí být nějaký omyl.’’
    „Radši drž hubu! ’’ Ozvalo se z davu.
    „Jó,’’ přidal se další. „Grázli jako ty patří bradou vzhůru.’’
    „Tak už ho oběste, šerife. Zbytečně nám tady vydejchává vzduch.’’
    Šerif neotálel, podtrhl bednu. Provaz se muži zahryzl do hrdla. Krátký zápas o vzduch a zachroptění.
    Když bylo po všem, prodral se k šerifovi Jack Westwood. „Chtěl bych vám poděkovat,’’ řekl. „Že jste našel vraha mých bratrů.’’
    „Není za co. Ostatně je to moje práce. Pár prachatých zlatokopů se složilo na odměnu za dopadení vraha svých kolegů, docela slušně jsem si vydělal. Ale měli jsme štěstí, že jsem ho dopadl. Zvlášť tady na nalezištích se pravda málokdy prodere na povrch. Jsem rád, že tentokrát dobro zvítězilo. A snažte se z té rány co nejrychleji vzpamatovat, jasňačka?’’
    „Jasný. A ještě jednou vám děkuju, za to, co jste pro mé bratry udělal,’’ rozloučil se se šerifem. Ten po jeho odchodu tiše zamumlal: „Nemáš za co, hochu, nemáš vůbec za co.’’

     Jack Westwood se po měsíci odstěhoval neznámo kam.
    Šerif zemřel o rok později na zápal plic, jako vážený občan pokládaný za strážce zákona.