Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak šel Honza dělat přijímačky na Univerzitu Karlovu
Autor
Alexka
Otec už seděl u vypitého hrnku a nervózně poklepával lžičkou do stolu. Čekal, až do kuchyně přijde Honza, který měl jako vždycky na všechno spoustu času. Když se konečně objevil v kanadách a černé mikině s potiskem lebky, otec okamžitě vyskočil ze židle.
„Co to máš na sobě?! Jak to, že sis nevzal oblek?!“ podíval se na hodinky. Pár minut ještě měli, tak poslal syna převléct.
„No dělej! Nehleď tak na mě. Jedeš do Prahy. Na Karlovu univerzitu! Tam nemůžeš přijet takhle, ještě by si všichni pomysleli, že jsi nějaký Honza ze Lhoty.“
„Však taky jsem,“ nevzdával se.
„A to to musí všichni hned poznat? Dělej, ať ti ten vlak neujede. Čekám u auta.“
Po chvilce vyšel Honza z baráku. Na sobě měl sako, kravatu a naleštěné lakýrky. Z jeho výrazu bylo patrné, jaký se sebou svádí vnitřní boj. Ale na vysokou chtěl. Moc si to přál. Nedokázal si představit, že by příštích pár let strávil jinde, než na matfyz v Praze. Nedokázal si představit, co jiného, než počty, by měl v životě dělat. Nic jiného, než matematika ho vlastně nebavilo. Už jen dostat se ke studiu na nejlepší českou univerzitu by mu ve Lhotě pomohlo zlepšit image. Honza byl malý, neduživý, samá ruka samá noha, s brejličkami, vlasy barvy zlatavé slámy mu spadaly až pod ramena. Dosud ho všichni měli za podivína, který sotva někdy hlesl a který dokázal i ty nejsložitější příklady vypočítat z hlavy. S těmito vlastnostmi nemohl do Lhotského mládežnického kolektivu zapadnout.
Otec se na něj podíval: „To sis nemohl nechat tu gumičku ve vlasech?“
Prostor pro vylepšení účesu už nebyl. „Nasedej, nebo ti to fakt ujede.“
Honza si sednul se spokojeným úšklebkem na sedadlo spolujezdce.
„Vypadáš jak Mánička…“
„Ale mám oblek, ne?“
U vlaku mu otec ještě uděloval poslední pokyny.
„Až přijedeš na nádraží, bude tě tam čekat strýc Franta. On tě dovede na místo a ty pak, až budeš mít hotovo, mu zase zavolej. Číslo máš. Zavede tě zase zpátky na nádraží. Ať ti tam v té Praze někdo něco nevyvede…“ kdyby mohl, uděloval by příkazy dál. Ale vlak už zavřel dveře a Honza si šel s úlevou hledat místo.
Jak otec řekl, tak to i bylo. Na Hlavním nádraží v Praze čekal na Honzu strýc Franta. Pořád se snažil zapříst hovor, ale díky Honzovým jednoslabičným odpovědím, to brzy vzdal.
Honza vešel do vysokých prostor a postupoval podle šipek. Cestou ho doprovázely pohledy potenciálních spolužáků, vesměs všichni na sobě měli mikiny a rifle. Honza vnímal jejich pohledy a začal se potit a ve tvářích rudnout. Pobavené výrazy některých byly ještě pobavenější, když Honza u zápisu zjistil, že si zapomněl kopii maturitního vysvědčení.
Potom, co si toto opominutí paní poznamenala, se rozhlídnul po aule. Vpravo, zhruba uprostřed uviděl volné místo a šel si sednout.
Přijímací zkouška sestávala z deseti příkladů. První příklad vypočítal bez problémů. To bude hračka. Sám pro sebe se spokojeně usmál. Vrhnul se na další zadání. Ale ať počítal, jak počítal, nemohl se dopočítat. Dlouho se trápil, dumal, kombinoval, až dospěl k závěru, že příklad nemá řešení a zatrhnul příslušnou odpověď. Přešel k dalšímu. A zase dumal, kombinoval, přemýšlel, dokonce si začal čmárat něco na pomocný papír. Taková potupa, nikdy pomocný papír nepotřeboval. Nakonec, ale opět zaškrtnul, že příklad nelze vyřešit.
Další taky ne, už o sobě a svých matematických schopnostech začal pochybovat. Ale na druhou stranu se utěšoval, že přeci není takový idiot, aby na řešení nepřišel. Když se tohle opakovalo u pátého, šestého, sedmého, osmého, i devátého, řekl si, že přeci není možné, aby tam dali tolik neřešitelných příkladů, že je to nakonec vlastně jedno. U všech tedy zaškrtal odpovědi pro: „nemá řešení“. K poslednímu příkladu už se nedostal, nezbyl mu na něj díky samému dumání čas.
Skleslý, s náladou na bodu mrazu vyšel před budovu. Vůbec se mu nechtělo volat strýce, kterého sotva znal, a který by ho pravděpodobně hned zavezl zpátky na nádraží. Místo toho měl chuť na něco dobrého a tak ho napadlo se po něčem po okolí porozhlídnout. Kdo ví, kdy se mu taková možnost, být sám v hlavním městě, zase naskytne. Prošel pár bloků a uviděl McDonald. To bylo ono! Hamburgra a hranolky z mekáče už dlouho neměl. Když si naplnil břicho a uspokojil tak jednu ze základních lidských potřeb, naznal, že je načase odjet zpátky domů.
Po několika hodinách nudné jízdy vystoupil ve městě, kde v jednom ze dvou barů pracovala jeho matka. Zrovna se věnovala leštění stolků, přitom se pohupovala do rytmu hudby znějící z reproduktorů. Když si všimla neznámého příchozího, chtěla na něj zavolat, že je ještě zavřeno. Nějak ji ta postava, ale přišla povědomá. Zadívala se pozorněji, a když si uvědomila, kdo je ten vyparáděný host, samým zděšením polkla. Kde by ji napadlo, že by se tam syn objevil v obleku a lakýrkách.
„Co to máš, proboha, na sobě!?“ Poté, co ji opustil prvotní šok, zeptala se: „A co tady vlastně děláš? Taťka mi před chvilkou volal, že ses ještě vůbec neozval.“
„… jsem jel sám… nejsem blbý. A ten oblek jsem nechtěl. Ale taťka říkal, že prý abych nevypadal jak balík z dědiny, a že na vysokou se chodí jenom v obleku.“ Sednul si na barovou stoličku.
„Tak taťka říkal… A on snad na vysoké někdy byl?“
Řekla si ale, že tohle si vyřeší doma s manželem a raději se zeptala, jak to všechno probíhalo. Postavila před syna pivo.
„No… tak, měli jsme deset příkladů. Jeden jsem vypočítal…“ matka už se nadechovala, aby řekla něco v tom smyslu, jak to že jenom jeden, ale Honza pokračoval, „dalších osm nemělo řešení,“ mamince poklesla čelist a povyjelo obočí, „no a k tomu poslednímu jsem se nedostal.“
Tak se matce náhle rozplynul sen. Sen o tom, že by její syn mohl být jediným z vesnice, který by chodil na tak světově významnou školu. Už se viděla, jak jde ráno do sámošky a sousedky se jí málem klaní, protože žádná jiná by se tak geniálním dítětem pochlubit nemohla. Zkrátka se tímto celá rodina přidala k zástupu místních vesnických neumětelů.
„Hmm…tak aspoň sis to zkusil,“ řekla zklamaně. „Půjdeš na rok pracovat a možná bys to mohl potom zkusit znovu,“ snažila se uchlácholit především sama sebe. Svého syna moc dobře znala. Věděla, že je flegmatik, jakému není rovno široko daleko. Když něco nejde, mávne nad tím rukou. Nejde to, tak to holt nemá řešení. V duchu mu ale nadávala, a sama sobě slibovala, že ho naučí pořádnosti a důslednosti.
A tatínka si ještě kvůli tomu obleku podá. Co si o nich teď lidi pomyslí? Že jsou obyčejní burani ze Lhoty.
Výsledky zkoušek měly být zveřejněny za dva týdny.
„Tak co, Honzo, už ses díval, jak jsi dopadnul?“ chtěla po čtrnácti dnech vědět.
„Ne, já jsem zapomněl.“
„Můžeš mi vysvětlit, jak na něco takového můžeš zapomenout? Běž se hned podívat.“
Honza se tedy podíval a zjistil, že byl přijat ke studiu. Ovšem v textu bylo ještě jedno slůvko. Zaujalo především maminku, která mu koukala přes rameno.
„Co to je: Podmínečně přijat?“
„Já nevím. Asi to tak píšou každému.“
„To je blbost. Zavolej tam a zeptej se.“
Chtěl říct, že se mu nikam volat nechce, že se to stejně dozví. Když ale viděl matčin přísný výraz, šel si pro telefon. Po chvilce vysvětloval.
„No, to podmínečně je proto, že jsem při přijímačkách neodevzdal kopii maturitního vysvědčení.“
„Jak neodevzdal? Vždyť jsi to měl nachystané se vším ostatním.“ To už se neudržela a začala na něj křičet: „Tak nejenom, že jsme prvně platbu provedli blbě, protože sis nepřečetl všechny pokyny až ke specifickému symbolu, nejenže ze sebe uděláš panáka v obleku, ty si ani nevezmeš ten nejdůležitější papír?!“
Otec si toho panáka nemohl nechat jen tak líbit. „No, bože, vždyť se nic nestalo. Ty s tím hned naděláš. Místo toho, aby ses radovala, že máš doma Einsteina, tu řešíš takové blbosti. Aspoň všichni vědí, že jsme slušní lidi, umíme se chovat a víme, co a jak se patří. Vysvědčení pošlem poštou. Jaképak copak.“
31 názorů
Kdo není flegmatik není moderní? To mě nenapadlo. Možná máš pravdu... taky k nám do práce nastoupila jedna flegmatička, tak jsem ji velmi rychle probrala :-)
Školstvo ide do kytičiek. Mládež si iné školstvo nepamätá, preto sa im nezdá divné, že ich je na VŠ ako švábov. A flegmatizmus je životný postoj. Kto nie je flegmatik, nie je moderný.
Rozporuplný postoj otce a matky? Tak to mě tedy nenapadlo.
No holt se mi to nepovedlo :-(
Začátek (hlavně odstavec za větou ...Po chvilce vyšel Honza z baráku...) je hodně popisný, pointa vytušitelná a závěr nevýrazný. Předpokládám, že smysl téhle povídky stojí na rozporuplném postoji otce a matky, což však začíná být zřetelné až těsné před koncem.
Já ho neznám..Havla...to že působil neškodně, ještě neznamená, že nebyl pěknej zmetek... ale jako jasný, krátký kalhoty nejsou konec světa... jsou horší věci:D...mně spíš šlo o to, že to není tak "černobílý"...jako že se hrozně oblíkaj jen "levičáci" tedy patrně bylo Gorou myšleno asi KSČM a ČSSD a tak... i když je fakt, že tito na to oblékání v rámci "lidovosti" kašlou asi vážně ještě o něco víc...
Ono to bylo tak. Kdyby na to byl sám, jenže nebyl. A ty kalhoty mu byly právě volný a padaly mu, tak mu daly kšandy, jenže špatně nastavený. A jelikož bylo všechno narychlo, na poslední chvíli, /ceremoniál běžel/ tak ho vyslali, aniž by si toho všimli, a pak už bylo pozdě.
Ale jak píše Alexa, to už jsem taky někde slyšel... tu její verzi...
Tak mu to odpusťte. V takových porevolučních dobách se jindy dělávaly horší věci. A pořád lepší než nějakej nafoukanej a falešnej manekýn.
ten druhej odstavec mě dojmul.:DD...můj strejc si taky vytahuje kalhoty až pod kozy a v kriminálu nebyl... někteří to tak prostě dělaj, ale lepší třeba než rejpání v nose....
..jinak jako jsou samozřejmě důležitější věci a ze syny ředitele může být i feťák, ale prostě má jiný možnosti než syn uklízečky...natož dcera...
prostě když se někdo narodí jako syn ředitele, tak ho nebudu obdivovat, že se stal ředitelem… taky se nemusel stát ředitelem, že jo mohl by z něj klidně vyrůst snob, který by jen utrácel tatínkovi ředitelské peníze… ono je to taky o výchově a o tom, co má člověk v hlavě
Původně jsem se k tomu vůbec nechtěla vůbec vyjadřovat, ale co se týče toho pána a krátkých kalhot, nevím jestli K3 myslel zrovna tohle ale já slyšela, že je měl dobrý. Ale protože byl zvyklý na vězeňský mundúr, tak si je prý popotáhnul…
znám jednoho pana profesora, ve světě uznávaného vědce, jezdí pomalu po celém světě, má opublikovaných spoustu odborných článků, dokonce se o něm píše v učebnicích mikrobiologie, protože objasnil původce a přenos jedné nemoci, dokáže se s každým normálně bavit. Ale když jsem ho viděla poprvé, dala bych mu pětikorunu…
Prosecký, až to vymyslíš, dej nám, prosím, vědět, díky :-)
No, to je sice hezký...já neříkám, že byl zlej, nebo namyšlenej, ale měl poněkud jiný možnosti, když vyrůstal v umělecko-buržoázní rodince...to pak je být úspěšný pomalu bez zásluh... prostě když se někdo narodí jako syn ředitele, tak ho nebudu obdivovat, že se stal ředitelem, že?
..a krátký kalhoty, jsou krátký kalhoty a vůbec to byl taky celkově "manekýn"...
Abych se zastal toho pána, tak on, ač z buržoázní rodiny, šel by si s váma klidně sednout do hospody, pokecat o tom, co právě píšete o posledním filmu co jste právě viděli, o knížce co jste dočetli a o koncertě na jakým jste byli naposled. A o váš původ by se ani nezajímal. A ty krátký kalhoty? To bylo taky trochu jinak. Stačí si přečíst něco o něm...
Kočkodane, tak i tobě chyběla pointa.... no aspoň, že se ti dobře četlo
(že nepíšeš v obleku ti odpouštím :-))
~~Díky za reakce. Koukám, že dílko, původně jen pro pobavení vás dokázalo inspirovat k takové diskuzi… to politické téma, ke kterému se zvrtla, jsem fakt nečekala :-)
Careful, dílko nemělo v úmyslu něco hlubšího, myslím, že člověk si může někdy něco přečíst čistě jen pro pobavení, ne? (Ale možná by se dalo najít: nesuď podle vzhledu…?? Důležité je to, co je v hlavě…?? Nebo tak něco)
Aleši, myslím, že technické VŠ jsou známé tím, že nejdřív všechny přijmou a pak je vyhážou :-)
Gora, myslím, že je ještě hodně brzo uvažovat o Honzově funuse.
Zdenda, prosím, pošli ještě foto.
aleš-novák: Abychom došli k nějakým závěrům, tak bys nejdřív musel definovat co to levice a pravice vlastně přesně je. pak teprve můžu probrat nějakého Havla, kterého Gora ze levici asi nepovažuje a já sama bych ho radši nikam takhle neškatulkovala, páč jsem se vlastno definicí toho co patří do "leva" a co do "prava" vlastně nikdy detailně nezabývala.
Gora:..mno, balíkov..ono jde i o to, co je balíkov...když se pan "kníže" obklopuje rajdama, nebo si někde schrupne, tak to třeba působí jako balíkov na mě snad ještě víc než nevhodné oblečení... a na Havlovi jsem taky nikdy nic extra obdivuhodného neshledávala... proto mě ten chlap, jak jsem psala výš, ani extra nezajímá....vlastně mám k politikům vesměs odpor, nebývají to většinou zrovna lidé, co by mě fyzicky či duševně přitahovali:DD
Mé rozdělení politiků bylo jen orientační /balíkov - Zeman - levice, elegance, vkus - kníže - pravice/, ale dle mého bohémúm a vizionářům jako byl blahé paměti V.H. se musí prominout případný svetřík ke kvádru...charisma to vyrovnalo...
aleš-novák
02. 03. 2016když napíseš, že Havel nebyl zrovna levicovej, tak předpokládám, že znáš jeho názory. Že měl bohaté rodiče nic neznamená, mezi zlatou mládeží se to levičáky jen hemží.
Aleš-novák
Mno, však jsem psala, že s levicí a pravicí je to poněkud složitější, ale když to vezmeš tím zjednodušeným pohledem levice=komunismus, tak asi levicově vnímám být zrovna nemůže..jinak na něj a jeho názory nejsem odborník, mě ten chlap nikdy nezajímal...vím, že byl z nějaké významné rodinky, takže z nuly se vypracovávat zrovna nemusela a taky si pamatuju jeho krátký kalhoty:D
zdenda: spíš se pochlub jaguárem, tvoje hadry nikdo nosit nebude...teda pokud nehledáš chlapa... pak napiš i velikosti!
aleš-novák
02. 03. 2016Havel nebyl levicovej? haha...
je fakt, že oblek, co jsem zdědil po otci, mi byl dřív trochu větší, ale už jsem dorostl :-)
do hrobu si ho nevezmu, co by nosil syn? ...a vnuk? :o)
No, u nás si bohužel pod levicí každý představý akorát komunismus a pod pravicí kapitalismus a demokracii, což je takové to zkratkovité myšlení, při kterém pak "každý" řve levice=komunista fuj... ale ono to není tak jednoduchý.
Navíc třeba Havel nebyl zrovna levicovej a jak se oblíkal... by si mohli se Zemanem vzájemně otevřít zubama pivase...
Jasně...mám stejný názor...pohled na naše politiky /nalevo/ je vzhledem /nejen/ ke kultuře oblékání a projevu příšerný... a ti jiní /napravo/ se obléct umí, zas mají jiné mouchy...bude u nás trvat minimálně další generaci, než se to muži naučí. Jinak této povídce už jsem dala tip. Mládenec měl naštěstí něco v hlavě, tak i přes oblekové stigma složil úspěšně...
Gora:D..se omlovám autorce za ot, ale ta kultura oblékání u nás, zvlášť toho pánského, je často ukrutná a řada borců má fakt jeden nesedící oblek celý život, pokud ho rovnou nevyfásnou po otci.... to se dá pochopit, když je někdo chudej, ale stačí mrknout třeba na Zemana:D...tam by člověk skoro hádal, že má i autobusáckou košili s krátkým rukávem, prostě hnus!
Pak ten člověk má oblek a stejně vypadá jak buran... a třeba i kluk v metalovém, když má styl, působí upraveněji.... a může mít na sobě třeba i kilt.
"Honza je ok, ten oblek užije spíš na promoci..."jj..nejlépe se v něm může ještě třikrát oženit a vdát dceru...až bude ještě víc nemoderní a o další tři čísla menší:D...pak se nedivte, pánové, že na vás v obleku blbě čuměj, to není kvůli tomu, že máte oblek, ale kvůli tomu, že máte strašnej a nesedící oblek!
aleš-novák
02. 03. 2016pamatuju si, že jsme na přijímačkách na čvut hráli piškvorky. A pak přišel kluk, sedl si vedle mě a říká: chtěl jsem jít na koupaliště, ale začalo pršet...
přijali všechny, akorát během prváku polovinu zas vyhodili...
Honza je ok, ten oblek užije spíš na promoci...
No jako není to zlý..ve smyslu četlo se mi to přirozeně bez zasekávaní, věty mají smysl, někam to směřuje atd....jen dovysvětlivky typu a uspokojil tak jednu ze základních lidských potřeb mi připadají takové zbytečné a hned mě napadlo, jestli se byl pak i vys...:D a pak nějak nevím, co si z toho vzít...čekala jsem pointu nebo nějaké překvapení, prostě zvrat někde v něčem a nikde nic..navíc si nemyslím, že by na někoho koukali zas tak divně kvůli obleku, pokud ho neměl o tři čísla menší a z takových těch matrošů, že je jasný, že se v tom otec před 40 lety ženil... i když na matfyz by jim možná nepřišlo divný ani to...