Lavička

Tajemná lavička
na rohu ulice,
přišla k ní babička
za svitu měsíce.

Babička seděla,
plaše se koukala,
do tmy jen hleděla,
tiše si broukala.

Tu smutnou píseň,
která teď zní,
na duši tíseň,
zpíváš si s ní.

Někdo se díval,
vítr čechral jí vlas,
v rytmu se kýval,
do ucha šeptal jí hlas:

"Nepřijdeš do nebe,
vnímáš ten vánek?
Nadešel pro tebe
ten věčný spánek."

Hlas toho ďábla
bába hned poslechla,
v kolenou slábla,
naposled vydechla.

Začal se smát,
další má oběť,
pojďte si hrát,
to je má zpověď.

Zkouším tě zabavit
o tom však žádná,
že budu tě lovit,
v temnotě prázdna.