Rozežranost

Opovážlivě žvýkáš stéblo suché trávy,
vyprahlá, zvlhlá, špína ze zavěšených lan.
Pohádkařka, bez citu pro realitu,
znějící oponou, ve věhlasu krávy
a vran.

Křiklavá snůžka slov,
pátrající po hlavni.
A přesto, před orchestrem vdov,
hraješ zvuky soustavní.

Zdechlá lásko, pestrá jak vnitřnosti žab,
zpíváš mi operu teroru,
kriticky v záporu,
jak svrab, žeroucí moji pokoru.

Já raněn, jak přežrané prase,
zírám oknem tmou.
Z vína, přibírám na pase,
zpívám noty, co lžou.

Vymýcení vzájemné,
temné a nakonec příjemné,
partie smrti dojemné.
Rozežranost. Zamilovanost.

Hrob nás počká oba, 
otevřen, obklopen samotou.
Pišme již nyní, parte pro radost,
hostům na pohřbu, co nepříjdou.