výkřiky dětí

Oldjerry,

já se obávám,že v postmoderní době je nějaký kontinuální vývoj pouhou iluzí. Oceňováno je naopak  to,co vývoj nějak přetrhne a obrátí vzhůru nohama. Na prvním místě je tzv originalita pak dlouho nic a pak zase originalita. - Nemyslím si,že ,že by se kategorie haiku mohla stát v tomto vyjímkou.

No jo - mne to dokonce dohnalo k tomu, že jsem vývoj prostudoval už od dvanáctého století... (:-D

Oldjerry,

kdysi jsem se na různých webech do krve hádala o tom,co je a co není haiku ,ale dnes tyhle diskuse nechávám bud´ teoretikům z povolání a nebo těm,kteří sami haiku psát neumí. Ty ale haiku psát umíš a já jsem si tvá haiku vždycky ráda přečetla a chybí nějaká nová z tvé dílny.

Jen se neukvapuj - je to jen názor a nikoli automaticky pravda - víš, jak to s tím haiku je a kolik už okolo něj bylo debat... stejně kategorie  nemusí být  to rozhodující a jako miniatura je špičková.

Jardo, máš pravdu v tom, že je ten text informačně možná trochu přetížený, celý ten koncept zdání vs. reality, křiku a ticha po křiku, je možná až moc natěsnaný, přesto si ale myslím, že se mi podařilo říct, co jsem říct chtěl, není to ale tak líbivé a s tak silnou pointou jako jindy. Pro příště se polepším :o)

川柳

Umbratica - gentleman se s dámou nepře (:-D - ono je haiku a haiku.  Myšlenka je dobrá, miniatura je to vynikající, ale není to haiku - leč to co se šíří po českých webech s tím, že je to buď české haiku, nebo moderní haiku.  V takovém případě skládám zbraně... je to haiku a já jsem se mýlil...

*

souhlasím s Umbraticou, líp bych to neřekla

Tohle rozhodně není slabé haiku. Ono přenášení se v duchu do budoucna je klasický japonský postup. (Autor si ale obvykle představuje,co bude ,až on tu nebude). - Navíc v tomto haiku je krásně zašifrována představa křik - ticho,ve které je jakási zvláštní nostalgie.Tipuji,protože pokládám haiku za výborné. 

umíš líp, mám tě rád, ale tohle je slabé haiku :D

Když to nastane, je to pozvolné a nenápadné.  /T