Příběh kocoura Bohouše
Přinesly ho dcery od babičky Marušky. Před ním jsme měli několik koček,ale ty se ztratily sotva dosáhly dorosteneckého věku. Později vyšlo najevo,že kočky chytal důchodce Valenta a jejich kůže zpracovával na ohřívací pásy zvané kočičák. Po smrti starého pána se přestaly kočky ztrácet. To patrně Bohoušovi zachránilo život.
Byl velmi hravý a bystrý,snažil se najít pro vše vysvětlení.Jak rostl, rostla i jeho touha po vědění. Se zájmem nahlížel do učebnic našich dcer. Zvláště pak byl nadšen matematikou a anglickým jazykem. Později objevil učebnici angličtiny pro samouky a veškerý volný čas věnoval jejímu studiu .V rohu naší zahrady stála vysoká borovice se špaččí budkou,až nahoře mezi větvemi. Tam Bohouš často čítával anglickou literaturu v originále a vedl dlouhé debaty se špačkem,o tom jak to ve světě chodí a co špaček všechno viděl v cizích krajích. Často za ním chodívaly děti ze sousedství a žádali jej o radu,jak spočítat zapeklitý příklad z algebry ,či poradit s nepravidelnými slovesy.
Pověst o kocourovi,který ovládá angličtinu a řeší matematické úlohy se brzy roznesla po kraji. Žáci střeních i základních škol docházeli za Bohoušem s problémy, jež neuměli vyřešit. Studenti místního gymnázia si od něho vyžádali pravidelné hodiny anglického jazyka,kde je Bohouš učil správné výslovnosti a pravopisu. Mnozí z nich si v pozdějších letech zřídili jazykové školy. Vyučoval také domácí zvířectvo. Králíci prý měli talent na jazyky, slepice zase lépe vládly matematikou
Když bylo Bohoušovi 5 let,seznámil se s kočkou Mickou,která bydlela na zahradě místního gymnázia. Časem jejich známost přerostla,jak už to bývá,v trvalý vztah a kocour se nám odstěhoval za Mickou.Jen neradi jsme se s ním loučili.
Bydlení na zahradě gymnázia nebylo příliš pohodlné,ale měl tam svoji Micku víc nepotřeboval.Později se seznámil s ředitelem gymnázia,který obýval nevelký byt až pod střechou školy.Bohouš často navštěvoval jeho skromný příbytek a vedl sním zajímavé debaty.Zkušený pedagog záhy poznal kocourův talent a začal jej vyučovat přírodním vědám a jazykům. Brzy se stal Bohouš známým celému gymnáziu. Byl kamarádem všem studentům a pomáhal jim překonávat úskalí středoškolského studia. V hodinách biologie při probírání šelem kočkovitých se stával živým exponátem. Mistrovsky demonstroval studentům řev tygra,lva, pumy,levharta a jiných šelem z jeho příbuzenstva. Vykládal též zajímavé zážitky z lovu myší a příhody ze života koček .Trochu si vymýšlel,ale kdo to dnes nedělá? Za své zásluhy o blaho školy byl jmenován čestným profesorem s právem zúčastnit se maturitních zkoušek,jako přísedící. Toho roku všichni studenti úspěšně složili maturitní zkoušku.
Jak čas plynul začala být kocourkovi zahrada malá. Toužil poznat svět. Když mu byl později nabídnut pobyt v Anglii s možností dalšího studia s kompenzací nákladů na bydlení lovem myší, dlouho neváhal.Vše urychlila skutečnost,že Micka odešla ke kocourovi ze sousedství.
Jednoho krásného dne opustil naše město odjel do Velké Británie .
Další zprávy o Bohoušovi nemáme. Je možné že zůstal v Anglii nebo se vydal dál do světa. Letos by slavil 28. narozeniny a je tedy nasnadě, že už není mezi živými. Hoví si na oblaku v kočičím nebi,dívá se dolů a duchu radí paní ministryni Valachové s reformou školství.
A kdybyste potkali kocoura co mluví anglicky a umí počítat,tak to je určitě Bohouše kluk.
Písmák