Manželská postel blues

Na manželské posteli nám půlnoc staví zeď
bez dveří a bez oken je z cihel bezesných
každý na své straně jsme si daleko a teď 
dotek kolem světa musí v cestách adresných.

A z těch zdí tu stojí město, které tiše spí
dech s výdechem střídá se jak roční období
chvíli horko chtění a pak zima na všem lpí
a dálka se tichem ještě k ránu násobí.

Jen tvé paže zdají se mi být andělská křídla
když hledají ve spánku snad pádů z výšek zpět
do kdysi kdy neznali jsme slova jako zítra 
do vteřin kdy těla naše byla hvězdolet.

My letěli jsme jenom v sobě kam, až byl ten svět
to svítalo na planetách a my nešli spát
a z jablek se na talíři stával jejich květ 
takové jsme znali kouzlo jak čas obehrát.

A teď všude stojí domy ze zdí kolem nás
z ulic svítí vzhůru k nebi neonový žalm 
teskno je mi za vězení vystavěná z řas
za nimiž ta snění jsou tak uzamčená dál.