Rychlé šípy ve Stínadlech - V doupěti Mažňákovců

Mažňák odemkl klíčem železná vrata a otevřel je dokořán. Mažňákovci poté kopanci a pleskáním kožených opasků přinutili nebohé hochy z klubu Rychlé Šípy vejít. Klubovna Mažňákovců byla tmavá a páchla ztuchlinou. Nacházelo se zde množství starých židlí seřazených do několika řad a tvořících jakési hlediště. Před tímto improvizovaným hledištěm byla ze starých fošen vybudovaná nízká plošina, na níž se nacházel trůn sbitý z mnoha dřevěných bedýnek.

Mažňák na trůn usedl a přejel pohledem po Rychlých šípech. Hoši se drželi statečně. I když nazí a ponížení, zpříma hleděli Mažňákovi do jeho krutých tmavých očí. Věděli, že to, co je čeká, bude nejspíš něco hrozného, a že dnes určitě domů nepřijdou před desátou, takže budou biti od rodičů. Nejvíce se bál Jindra Hojer, jehož otec platil za největšího tyrana Druhé strany. Jarku často tloukl karabáčem přes chodidla a přinesl-li syn ze školy škaredé známky, byl týden pouze o panádlové polévce. Jediný Červenáček, nejmladší to člen Rychlých Šípů, tiše naříkal a kazil tak chlapeckému klubu jeho dobrou pověst.

"Co s nimi uděláme?" Zeptal se Mažňáka vysoký Vont s rádiovkou na hlavě.

"Potrestáme je tak, jak trestáme všechny špehy z Druhé strany," řekl Mažňák a podíval se na hochy z Rychlých Šípů. "Kdo z vás je vůdce?"

"Já jsem vůdce," vykřikl Jarka Metelka ve snaze ochránit Mirka Dušína a obětovat se za něj. Mažňák však tuto chabou lest prohlédl. Pokynul Vontovi v rádiovce a ten Jarku dvakrát šlehl prutem přes bradavky. Jarka Metelka zaskučel bolestí a v očích se mu objevily slzy.

"Tak ještě jednou," řekl Mažňák. "Kdo je váš vůdce?"

"Jsem to já," řekl Mirek Dušín.

Mažňák se pousmál a pokynul svým nohsledům. Ti přeřízli provázek, kterým měl Mirek podvázaný šourek a byl připojený k ostatním hochům z Rychlých Šípů. Poté Mirka uchopili v podpaží a dovlekli před Mažňákův trůn. Mažňák si začal pomalu spouštět své špinavé pytlovité kalhoty. "U nás ve Stínadlech máme takový zvyk," vypravoval při tom, "že zajatci z řad Druhostraníků musí být potupeni a poníženi tím nejhorším možným způsobem. Nemusíš se bát bolesti, boj se ztráty důstojnosti v očích tvých přátel. Když ovšem vydržíš a uděláš všechno, co po tobě budu chtít, tvé druhy ušetřím."

Kalhoty spadly na zem a Mirek Dušín měl náhle před očima Mažňákovo obnažené přirození, dlouhé, široké a dlouhou dobu nemyté. Mažňák si špinavou dlaní ohrnul z údu předkožku a obnažil mohutný žalud velikosti brambory. Ubohý Mirek Dušín měl tu zapáchající věc přímo před obličejem a vůbec nechápal, co po něm Mažňák chce. Vrhl po něm proto tázavě uplakaný pohledem. Mažňák Mirkovi Dušínovi přikázal, ať otevře ústa a úd do nich vezme. Mirek nechápal, proč to Mažňák chce. Jen z toho pomyšlení, že by si měl do úst vzít něco, co je určeno k čůrání, se mu dělalo špatně. Věděl však, že pokud neuposlechne, povede se zle nejen jemu ale i ostatním hochům z klubu Rychlých Šípů! Jeho věrní chlapci! Přeci nemůže dovolit, aby se jim něco stalo. Otevřel proto poslušně ústa a uchopil mezi své mladé a dobře prokrvené rty Mažňákův žalud. Mažňák slastně zachrochtal a vsunul svůj úd Mirkovi až do krku!

"U všech plantážníků, co to dělají?" Vykřikl Rychlonožka, ale hned dostal prutem přes stehna, tak zmlkl.

Mirek měl co dělat, aby se z Mažňákova údu, který se navíc začal podivně rychle zvětšovat a tvrdnout, nepozvracel. Cosi záhadného, čemu však vůbec nerozuměl, mu však bránilo v tom, aby se zasouváním údu do úst přestal. Cítil se nekonečně poníženě. Vnímal pohledy ostatních hochů z klubu Rychlé šípy. Věděl, že tím, co dělá, přijde o všechnu svou důstojnost, ale nemohl přestat!

Ach, ano. S hrůzou si uvědomil, že to, co se mu děje, se mu ve skutečnosti líbí. S tímto prozřením odhodil všechny své zábrany a začal Mažňákovo přirození cucat a sát s velkou dychtivostí, která dokonale pobavila všechny přítomné Vonty. Navíc i jemu samotnému začal tvrdnout a zvedat se pohlavní úd. Dělo se tak poprvé v Mirkově životě.

"Co to tady děláte, pacholci zatrolení?" Ozval se náhle hlas starého muže. U dveří do klubovny Mažňákovců stál starší muž v dlouhém koženém kabátu.

"Promiň, tati," řekl Mažňák. "Chytili jsme tyto zajatce a teď je trestáme."

"Tati?" Pomyslili si chlapci z klubu Rychlých šípů. "Starý zámečnický mistr Em, pedofilní vrah Jana Tleskače, to je s námi amen!"

Starý Mažňák došel ke svému synovi, jehož pohlavní úd stále ještě spočíval mezi rudými rety poctivě sajícího Mirka Dušína, a uštědřil synovi mohutný políček. "Jak to, Štěpáne, že si tady takhle užíváš s čerstvým masem a ani mi neřekneš?"

"Promiň, tati," řekl Mažňák. "Ale teprve jsme začali, můžeš se klidně přidat."

"To bych prosil," zachechtal se starý surovec, vyprostil z kalhot již naběhlé přirození, které vodu a mýdlo spatřilo nejspíš někdy loni o Hromnicích a přistoupil zezadu k Mirkovi Dušínovi...

Autorova poznámka: Všechny postavy jsou starší osmnácti let (obzvláště pak starý Mažňák )